BOHUMÍN – Fotbal ho stále baví. Martin Hanus i ve čtyřiačtyřiceti letech střílí góly jako na běžícím pásu. Rodák z Bohumína, který výraznou stopu zanechal v Hlučíně a válel i například na Maltě, momentálně rozdává radost v kroměřížském okresním přeboru.

V barvách Pilany Zborovice se trefil v podzimní části třináctkrát. Jeho Pilana vévodí tabulce. "Covid mi přibrzdil kariéru, ale už se těším na jaro," řekl s úsměvem Martin Hanus.

Ve Zborovicích se vzdal své milované desítky na dresu. "Vždycky jsem hrával s desítkou. Tu má ale jeden místní kluk. Prý jsem jako Jágr, dali mi osmašedesátku," svěřil se útočník přezdívaný Pipo.

Během podzimu si připsal dva hattricky. Na otázku, kdy hodlá kariéru definitivně pověsit na hřebík, odpověděl: "S předsedou a hlavním sponzorem jsme domluveni, že budu hrát do padesáti."

Martine, jaký byl zkrácený podzim ve Zborovicích?

Předem chci říci, že covid zastavil kariérní růst. Jinak se nám ale dařilo. Vedeme tabulku, mně se podařilo vstřelit v devíti zápasech třináct branek. Mrzí mě, že nedošlo na konfrontaci s Němčicemi. Je to tým, který má také fazónku. Nicméně přezimujeme na prvním místě, díky lepšímu skóre.

Jaké je to kopat v okresním přeboru?

Měl jsem z toho trochu obavy, ale ty se naplnily. Máme dobrý tým, soupeři s námi vesměs drží krok třicet minut, maximálně poločas. Pak je začneme jasně přehrávat. Prezident s hlavním sponzorem mají jasný cíl – postup. Vize je taková, že bychom se chtěli zastavit až v krajském přeboru.

Zprvu jste hrával na hrotu. To vám moc nevonělo?

Nikdy jsem nebyl typicky hrotový útočník. Ale ve Zborovicích jsem byl jediným útočníkem, dávali mě na hrot, a celkem to drhlo. Změna přišla až s novým trenérem. Z jednoho spoluhráče udělal útočníka a spolupráce nám sedla. Vyhrává osobní souboje, dokáže mě najít, mám větší volnost a mohu si chodit pro balony dozadu.

Celkově hrajeme fotbal, máme na to tým. Nehrajeme nakopávanou, chodíme do kombinací. Co mě ale zarazilo je to, že zápasy řídí jen hlavní rozhodčí. Lajnoví jsou, jak se říká, z lidu, a to bývá někdy husté. Ale chápu, že nedostatek rozhodčích se nějak řešit musí.

Jak dlouho chcete ještě hrát?

Ve Zborovicích jsme domluveni, že budu hrát do padesáti. Pak založím rodinu a budu pracovat na svém následovníkovi.

Co se stalo, že ve Zborovicích nehrajete se svou tradiční desítkou…

Je pravdou, že desítka je moje číslo, ale ve Zborovicích ji měl kluk, který s ní hraje také odjakživa, proto jsem na ní netrval. Když jsme byli na soustředění, kluci přišli s nápadem, zda bych nechtěl osmašedesátku jako Jarda Jágr, prý věkem se mu blížím. Takže od té doby mám dres s tímto číslem. Ve fotbale to není obvyklé, snad Jardovi nedělám ostudu.

Přece jenom Zborovice jsou od vašeho rodného Bohumína vzdáleny skoro 140 kilometrů. Jak to máte s tréninky?

Je jasné, že do Zborovic trénovat nejezdím. Udržuji se doma v Bohumíně. Když hrajeme v sobotu doma, jezdím den předem, udělám s kluky předzápasový trénink, přespím u hlavního sponzora a odehraji zápas. Venkovní utkání jsou vesměs v neděli, na ně jezdím přímo.

Na vyšší soutěž byste jsi ještě troufl?

Tak pokud se Zborovicemi postoupíme, a já věřím, že ano, tak si vyšší soutěž zahraji. Jinak si myslím, že na divizi bych si ještě troufl.

Kde berete recept na to, že vám to tam stále padá?

Střelcem se musíte narodit. Musíte mít dobrý výběr místa, jako měl a má David Lafata, dobré spoluhráče, kteří vás do šancí dostávají, trochu toho štěstí. A taky musíte fotbal milovat, on vám to pak vrátí.

Jen v Deníku! Kdo dává góly jako na běžícím páse? V nové rubrice odhalujeme nejlepší střelce ve všech okresech napříč republikou. Podívejte se na www.denik.cz/kanonyr