Když se řekne Alena Vitásková, tak si většina české populace vybaví vždy perfektně upravenou ženu s přísným výrazem ve tváři. Tato manažerka z energetického průmyslu se lidem vryla do paměti svým nelítostným soubojem s justicí a bojem proti podvodům v solárním byznysu. Dnes čtyřiašedesátiletá rodačka z Bohumína, která vyrůstala v Petřkovicích a dnes už dlouhá léta žije v Hlučíně, je však také úspěšnou spisovatelkou.

Jak dlouho vám trvalo napsat knihu. Od nápadu až po křest? A co bylo podle vás z dnešního pohledu nejsložitější?

To se nedá paušalizovat. Určitě hovoříme o několika létech. Mám v myšlenkách mnoho témat, které bych ráda literárně ztvárnila. Trilogii Solární baroni jsem v mysli měla určitě několik let, ale asi bych nezačala psát, kdybych se sama nedostala do soukolí justičního zločinu.

Solární baroni I. – Organizovaný zločin, Solární baroni II. – Příprava mé vraždy a poslední kniha trilogie Solární baroni III. – Vrazi v taláru vyšly postupně v létech 2017 a 2018. Příprava trvala mnohem déle. V hlavě jsem nosila námět několik let a tříbila si myšlenky. Při psaní jsem zjistila, že téma je rozsáhlé a do jedné nebo dvou knih by to nebylo ono. Proto trilogie. Koncem roku 2019 mi vyšla v nakladatelství Olympia kniha Krvavé slunce pod gilotinou.

Je to jiný žánr, ale tematicky se vztahuje k mému působení ve státní správě. Je to dokumentární román, popisující prorůstání nevolených struktur a zájmových skupin do politiky, státní správy, policie i justice. Mé znalosti kolem solárního byznysu, jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu, osobní zkušenosti a pocity jsou ztvárněny ve střípcích skutečných událostí.

Pro plasticitu solárního zločinu jsou v knize uvedeny další nezávislé pohledy a osobní zkušenosti, a to ze strany policisty, dále spolumajitele patentu pro solární aplikace a firmy, která solární elektrárny stavěla. Všichni se dostali na dosah Krvavého slunce a rovněž pocítili ocelový chlad gilotiny.

Když jste skončila na ERU, tak následovalo období vašeho života, které se asi neřadí k nejšťastnějším. Jak jste to vše zvládala? Co pro vás tehdy bylo a co je dnes oporou?

Tak se to nedá říci, že období po odchodu z ERÚ nepatřilo k nejšťastnějším v mém životě. To období bylo jiné. Předně jsem ukončila své funkční období v řádném termínu, tedy po šesti letech, přestože se mě dokonce vláda Bohuslava Sobotky snažila z funkce nezákonně odstranit.

Používali všechny prostředky k mému urychlenému odchodu z čela úřadu. Vadila jsem nejen v dalších dotacích, které měli zájem uzákonit, či v takzvaných platbách na jistič, které jsem neumožnila. Mimo jiné zmastili novelu Energetického zákona, jen aby Vitásková zmizela. Tento paskvil nedokázali doposud zákonodárci napravit a důsledky toho neseme všichni, občané, firmy, všichni účastníci energetického trhu, a to například v cenách energií.

Byla jsem nezákonně stíhána ve vykonstruovaných kauzách celých osm let. Dokonce o tom byl v roce 2016 natočen krátký film. Myslíte, že to někoho ze zodpovědných zajímalo?

Ale jakousi satisfakcí může být státní vyznamenání, které jste získala, ne?

Ano, je pravda, že po ukončení řádného funkčního období jsem obdržela vysoké státní vyznamenání z rukou prezidenta republiky za zásluhy o stát, a to dokonce ke stému výročí vzniku Československa. Vyznamenání mi bylo uděleno za mou práci, za boj s ekonomickým zločinem.

Obdržela jsem o něco dříve i ocenění Řád královny Elišky Přemyslovny. Podařilo se mi založit Institut Aleny Vitáskové a rozvinout jeho činnost na ochranu lidských práv a svobod. Vyústěním naší činnosti byl mimo jiné vznik Manifestu IAV – občanů poškozených státem. Před nedávnem jsme společně se školou Trivis a spolkem Šance na návrat založili Studentský Justiční Dvůr.

Oporou, jak tehdy, tak nyní je pro mě uznání lidí, že dělám dobrou věc ku prospěchu všech, oporou pochopitelně jsou mí blízcí, kteří mě v této činnosti podporují. Energii mi dodává touha, neskutečná touha zasadit se a dosáhnout vymahatelnost práva a spravedlnosti pro všechny občany, bez rozdílu.

Vždyť každý stát je tak dobrý pro žití, jaká je v něm vymahatelnost práva a spravedlnosti, abychom si nemuseli klást otázku, zda jsme ještě právní stát. A já chci, aby se nám všem žilo dobře a spokojeně, abychom se nemuseli obávat, že nás budou na objednávku soudit a věznit. A naopak, aby se skutečné trestní činy stíhaly a nezametaly pod koberec. To je ten motor, který mě motivuje.

Někteří spisovatelé říkají, že vypsat se jim pomohlo překonat zklamání či problém. U vás to bylo také tak?

Ten počátek psaní tomu asi odpovídá. Snažila jsem se sdělit široké veřejnosti čtivou formou to, co se děje v zákulisí, nebo přímo takříkajíc v politické kuchyni. Chtěla jsme zanechat poselství, jak se budovala zelená energie, jaký zločin s tím byl spojen.

Záměrem bylo sdělit literárním dílem i pro budoucnost, že stíhat, zavřít na objednávku, pošlapat čest i pověst se v naší historické epoše běžně děje, aniž by někdo nesl za svoji zvůli odpovědnost. Jak se zločinem na nevinných chce zakrýt skutečný zločin. A ty následující knihy… prostě mě psaní začalo bavit. Pokud to půjde, tak bych se do budoucna chtěla i nadále psaní věnovat.

Víte, že máte patent na slovní spojení solární baroni? Je to opravdu vaše sousloví? Nebo jste ho někde zaslechla? Víte, že se vlastně dnes už i vžilo?

Nevím, proč jsem takto spojována se solárními barony. To byste se měl zeptat politiků a vysokých státních úředníků, kteří solární elektrárny nějakým způsobem vlastnili, nebo vlastní. Já nemám ani ten osvědčený panel na střeše domu. Ten název solární baroni se vžil asi stejně jako uhlobaron Bakala a opravdu na něj nemám patent. Novodobé barony vyrobili politici, ti kteří připustili rozkrádání veřejných financí a majetku.

Kdo je podle vás vlastně ten solární baron?

Kdo je solární baron, kdo solární psanec, kdo solární žebrák…celé názvosloví jsem popsala a rozklíčovala ve své první knize Solární baroni I.

Organizovaný zločin. Je tam k tomu výklad, kdo je kdo. Vlastně i nyní po mnoha létech od solárního boomu se dovídáte, kdo měl, nebo má, zájmové aktivity v solárním byznysu. Vidíte, postupně se veřejnost doví, kdo všechno byl do tohoto podivného podnikání zainteresován.

Pak se asi nemohu divit, když jsem poukázala na nepravosti spojené s fotovoltaikami, že jsem byla terčem útoků z mnoha stran. To už opravdu není úsměvné, kdo všechno se zúčastnil tohoto podnikání. S údivem sledujete, že to jsou lidé, kteří s energetikou vlastně nemají nic společného. Tak o co vlastně šlo?

Proslavila jste se jako kladivo na nepoctivé provozovatele elektráren. Za vás začal hon, který pomohl odhalit nepoctivce. Kdybyste mohla volit dnes...psala byste raději knihy, nebo pracovala na ERU?

Pseudo – proslavila. Ten hon byl nastaven nikoliv mnou, ale někým úplně jiným. Vždyť dokonce asociace solárníků si počátkem roku 2013 stěžovaly na Ministerstvu průmyslu a obchodu, že v roce 2010 vydával ERÚ, za předsedy Josefa Fiřta, licence v rozporu se zákonem. Vždyť senátor Jiří Čunek podal trestní oznámení v roce 2012, že výkupní ceny elektřiny z FVE byly stanoveny v rozporu se zákonem.

To vše bylo nastaveno a vyvolalo solární boom za působení předsedy ERÚ Josefa Fiřta, pana Němečka, Krejcara, kteří byli spolu odpovědni za tuto oblast ještě před mým příchodem na ERÚ. A já jsem to měla řešit, přestože jsem nastoupila na ERÚ po více než půl roce po tomto zločinu? Ti, kdo licence takto vydávali, pak stáli například u mého soudu jako svědci. Tomu se podivil i Nejvyšší soud. Takže já jsem nebyla žádné kladivo na nepoctivé provozovatele elektráren.

Byla jsem oběť solárního zločinu, který jsem nespáchala, neměla z toho žádný profit, na rozdíl od těch, kteří se podíleli na legislativě a následně se stali spolumajiteli těchto energetických zdrojů s výnosy, o kterých se normálním podnikatelům jen zdá. Opravdu si někdo myslel, že mou kriminalizací se nad solárními zločiny zavře voda a potopí Vitáskovou?

Plánujete vydat další knihy?

Ano, připravuji další knihu, která má právě kvůli Covid 19 skluz. Měla vyjít letos na vánoční trh, ale již nyní vím, že se to nestihne. I já mám v psaní malé zpoždění a poslední část knihy jsem dokončila teprve v těchto dnech. Pracovní název knihy Béďa-povolání syn se pravděpodobně nebude měnit a zůstane podle názvu první povídky.

Je to kniha čtyř povídek, v níž jsou humorně až tragikomicky popsány příběhy vycházející z reálného života. Shoda některých postav je náhodná a vychází z čtenářovy fantazie, anebo jeho osobní zkušenosti, či znalostí obdobných příběhů ze svého okolí. Věřím, že čtenáře nejen pobaví…

Kdybyste měla popsat svou nejšťastnější a nejsmutnější životní chvíli, které by to byly? Vybavíte si je?

Nejšťastnější chvíle? Když se mi narodil syn. Bylo to před mnoha léty na Štědrý den. Byl to ten nejkrásnější dárek pod stromeček. V době mého trestního stíhání a soudních líčení, v roce 2015, se pak narodili mí vnuci – kluci – dvojčata. Byla to v tom marasmu krásná náplast na utrpení, které jsem v té době prožívala.

Střípek neskutečného štěstí. A ta nejsmutnější? Když mi po tragické nehodě zemřel otec. Žil ještě tři měsíce, než zranění podlehl. Byla jsem jediná z celé rodiny, která věřila, že se uzdraví. Byla jsem ještě malé dítě a nemohla jsem se s tím srovnat. Otci bylo tehdy pouhých 33 let.

Jak myslíte, že bude lidstvo vyrábět energii za padesát let. Zkuste klidně popustit uzdu své fantazii…

Budeme vycházet z toho, že lidstvo bude i za padesát let, že se svými počiny samo nezničí. Pak mohou být špičkové technologie na vodík, nanotechnologie, odpadkové koše, kontejnery pojídající odpadky a vyrábějící energii, slunce a tak dále.…

Prostě technologie, které při jejich výrobě, následném provoze a po té likvidaci nespotřebují více energie, než jsou schopny samy vyrobit, nelikvidují zemědělskou půdu, ani zdroje vody, neničí životní prostředí jako například větrníky.

Dokáží vyrobit i uložit energii nejen pro domácnosti na místě spotřeby. Poslední dvě otázky jsou však tak rozsáhlým tématem, že by vystačily na samostatné rozhovory.