Spoluzakladatel projektu Můj fotbalový trenér DAVID KUBÁŇ (29) razí heslo jednoho ze svých vzorů Ricarda Monize:

HLUČÍN – Vrátit do hry pouliční fotbal, vychovávat individuálně schopné, technické i kreativní hráče a osobnosti, nikoli jednotlivce naprogramované jako počítač. To je vize, kterou má kouč a zakladatel projektu Můj fotbalový trenér David Kubáň.

Ač je mu jen devětadvacet let a jako hráč to dotáhl nejdál do mládežnických kategorií Baníku Ostrava a Hlučína, má o podobě výchovy budoucích fotbalistů jasno. "Nevychovávejme roboty," říká muž, jehož už před lety, když ještě jako aktivní fotbalista začínal trénovat žáčky v rodném Bohumíně, zaujal Coerver Coaching. Metoda individuálního zdokonalování hráčů. A s ní pracuje dál.

OSUDOVÝ COERVER

Trénoval a sbíral cenné zkušenosti v ligovém Baníku Ostrava, pražské Slavii a za velký moment považuje možnost pracovat ve slovenském Trenčíně, kde potkal možná svého osudového člověka – Ricarda Monize.

Holanský expert, který působil v minulosti jako dovednostní kouč v anglickém Tottenhamu, nebo v akademii rakouského Salcburku, zrovna začínal angažmá právě v Trenčíně. "Jeho i Pepijna Lijnderse, asistenta Jürgena Kloppa v Liverpoolu, jsem hodně sledoval. Jejich metody a způsoby, jak hráče individuálně a technicky rozvíjet. Když pak Ricardo šel na Slovensko, napsal jsem na klub žádost o stáž. A vyšlo to," vzpomíná na události z roku 2018 Kubáň.

Jenže vše se pohnulo ještě dál. Klub mu nabídl místo a stěhoval se. Okamžitě. Velká škola mohla začít. Moniz se rád dělil o zkušenosti. "Vše bylo poučné," líčí Kubáň.

"Třeba říkal, že akademie vychovávají roboty, všechny děti jsou stejné, jsou tlačeny do přihrávkového fotbalu. Přitom chceme individuality. Právě on je pro to, aby se vrátil pouliční styl, jako když jsme byli kluci, a vyrůstali dribléři, kteří vezmou na sebe odpovědnost, obehrají tři hráče a rozhodnou. Rozené osobnosti, na které diváci chodí. To je úkol nás trenérů," připouští David Kubáň.

Inspirovala ho i Monizova fanatičnost a fakt, že žil fotbalem 24 hodin denně. "Individuálně trénoval třeba i Robina van Persieho a říkával mu: ‚Nestačí hodinový trénink. Jestli chceš být na vrcholu, musíš trénovat pět hodin denně své dovednosti a schopnosti. Jen tím, že budeš dělat něco navíc, se dostaneš nahoru.‘ To zapálení se mi líbilo a bylo školou ho vidět v akci," vybavuje si.

V Trenčíně Kubáň strávil dva roky. Kromě přípravek či žáků se dostal i dorosteneckým výběrům, s týmem do patnácti let se stal slovenským vicemistrem a podílel se na jednom talentu – Arturu Gajdošovi. "Výjimečný hráč. V šestnácti letech je jedním z nejmladších debutantů slovenské ligy. To je hráč, který ční nad všemi, které jsem trénoval," podotýká David Kubáň.

PŘIŠEL COVID

Jeho slovenská štace skončila v létě kvůli koronaviru, kdy musel zpět do Česka. A tak oživil jednu úvahu. Nápad. Založit vlastní akademii, v níž budou spolu s kolegou Dominikem Kroupou moci naplno praktikovat své přesvědčení, názory, metody a zkušenosti.

"Začali jsme v létě třemi kempy v Hlučíně, Vlčnově a Trenčíně, kde nám přišlo dohromady na osmdesát dětí a předčilo to naše očekávání. Ať už účastí, nebo ohlasem dětí i rodičů. Pak se ozval Hlučín, nabídl nám zázemí k projektu Můj fotbalový trenér s tím, že tam budeme i trenéry mládeže," prozrazuje Kubáň.

Navíc nejde jen o samotné tréninky. "Máme i web a blog, kde dáváme řadu informací hráčům, trenérům, rodičům, natáčíme videa, jak trénovat, a časem bychom chtěli začít dělat i podcasty se známými a úspěšnými trenéry," poodhaluje plány.

Že by mělo jít o konkurenci klubům však vylučuje. "Je to spíše doplněk," míní. "Někdy je trenér sám na dvacet hráčů a těžko může sledoval a věnovat se jednotlivcům individuálně. Detailně. To my naopak můžeme, protože trénujeme v počtu jednoho až šesti hráčů a snadněji vypozorujeme, na čem má kdo zapracovat. U nás mají neustále kontakt s míčem, učí se nové věci, finesy, často jsou v situaci jeden na jednoho," přibližuje.

"Je nutné rozvíjet dovednosti levé i pravé nohy, mít za trénink hodně doteků s míčem a většinu času hrát hry malých forem od jeden na jednoho do čtyři na čtyři, kde trenéři umožní dětem samostatné rozhodování. Budovat svůj vlastní herní styl. Když tomu tak bude, nebudou tolik závislé na pokynech trenéra. To je cíl. Pak se naplní Monizovo heslo," usmívá se David Kubáň.

A když přijde chyba? "To je samozřejmá věc. Pak je třeba mít důvěru a podporu trenéra. Jak řekl Arjen Robben: ‚Jsem tak dobrý díky tomu, že jsem se v mládí nebál udělat chybu‘," připomíná.

Prostá dřina ale nezůstává stranou. "Nutné je makat a pracovat na sobě. I já jako trenér se chci zdokonalovat, abych jednou třeba nelitoval, že jsem něco promrhal," upozorňuje.

Zájem o akademii ho těší. "Jsem rád, že v době covidu byla poptávka po individuálních trénincích. Zvlášť v této době, protože nerozumím tomu, že nakoupit do přeplněného Lidlu lze, ale aby děti mohly sportovat venku, to ne. Ale jsme na začátku, takže věříme, že porosteme.
A co bude dál? Trénování mě baví, jsem rád, že zábava je pro mě i prací. Chci se učit nové věci a posouvat. Vzdělávání je nikdy nekončící proces," uzavírá David Kubáň.