25.10.2021 - Zlomem v kariéře bylo Chorvatsko. Švancara mi volal helikoptéru

BOHUMÍN -  Začínal v Krnově, výkony v krajském přeboru ho ale vytáhly až do profesionálního fotbalu, díky čemuž jedenáctkrát nastoupit i v nejvyšší soutěži. Útočník či ofenzivní záložník Milan Halaška si této zkušenosti váží, byť byla krátká.

Psal se rok 2006, Halaškovi bylo osmnáct, když se ozval Petr Žemlík a přitáhl ho do druholigové Opavy. Rok byl v dorostu, pak se postupně prokousával do áčka."Z krajského přeboru do profi fotbalu to byl obrovský skok a trvalo mi, než jsem se s tím sžil. Postupem času jsem si ale vybudoval nějakou pozici," vzpomíná dnes třiatřicetiletá opora divizního Bohumína.

Po šesti letech mu ale končila smlouva a sám se mínil posunout dál. "Chtěl jsem si vyzkoušet ligu," vysvětluje Halaška, který se rozmýšlel mezi nabídkami z Jihlavy a Brna. Kývl na tu druhou. "Zbrojovka zvítězila vzhledem k historii a tradici," má jasno. Na jihu Moravy vydržel rok, zaznamenal jedenáct duelů a dvě vstřelené branky. "První start bylo pár minut v derby na Slovácku. Vyhráli jsme 1:0, super pocit. První gól přišel doma s Teplicemi, pak jsme vyhráli v Plzni 3:2, já dával třetí gól. To stavím vysoko, protože jsme byli nováčci a já po přihrávce Péti Švancary skóroval. Ještě teď mě z toho mrazí," usmívá se Milan Halaška.

Na Petra Švancaru vzpomíná rád. "Každý ví, jaký je bavič, měli jsme dobrý vztah. Dokázal pochválit i zdupat. Nikdy ale nezkazil srandu. Mám i perličku. Jednou jsme měli kondiční trénink, a po posilovně jsme šli běhat do lesa, kde se mi udělalo špatně. Nevím, co se stalo. Blbě se mi dýchalo. A Švanci to hned nafoukl, začal se smát a volal helikoptéru," vybavuje si Milan Halaška. "Prostě osobnost v kabině i mimo, dodnes jsme kamarádi. Když jsme se nedávno viděli v Krnově, dobře jsme pokecali," pokračuje. "Zápasů ve Zbrojovce a v lize bylo málo, maloval jsem si to trochu jinak, chtěl jsem tam vydržet déle, ale byly tam určité vlivy, o nichž nechci mluvit. Navíc tam jsou hrdí na to, že jsou Brňáci, a kdo je odjinud, má to složitější. Rozhodně ale nelituji a za každý start jsem vděčný," dodává Milan Halaška.

Pak přišlo pro jeho kariéru klíčové období, když se dostal ke štaci ve druhé chorvatské lize. Místo restartu přišel pád. "Dařilo se mi v přípravě, jenže pak jsem si zpřetrhal vazy v kotníku. Bylo z toho tříměsíční léčení, konec smlouvy a jel jsem do Česka,"říká. "Věřil jsem, že se opět odrazím, ale bohužel," zalituje.

Po návratu už nic nebylo jako dřív. Prošel kluby jako Karviná, Líšeň, FrýdekMístek, Hlučín, Vítkovice, či Petřkovice, ale nikde už na období před zraněním nenavázal. "To Chorvatsko bylo zlom, protože v šestadvaceti jsem se z toho zranění nedostal. Pak už to bylo jen plácání, potulování, nikde KU jsem nevydržel delší dobu. Dodnes si říkám, proč to tak bylo," ptá se sám sebe.

Nyní pracuje jako referent odbytu, fotbal hraje již pátou sezonu v divizním Bohumíně. "Žádné sny už nemám, chci zůstat zdravý, protože v poslední době mám svalové potíže. Fotbal mě ale baví a dokud mi to zdraví dovolí, rád bych aspoň dva tři roky hrál na této úrovni," doufá na závěr Milan Halaška.