25.10.2021 - Zakázat je? Jako kdyby se boxeři mohli bít jen do ramene

BOHUMÍN - Hlavičkování a úspěšnost v osobních soubojích. To bývala v době jeho profesionální kariéry doména fotbalového útočníka Marka Poštulky. Ač nikterak vysoký, neměl problém překonat a přeskočit i mnohem urostlejší zadáky. "Měl jsem timing a velký odraz. To je u toho důležité, takže se z toho stala největší zbraň mojí hry," říká dnes.

Když se vzápětí zeptáte, co soudí o možném omezení, nebo snad konci hry hlavou ve fotbale, jen se zasměje. "Tak to ať se fotbal nehraje," prohodí bývalý reprezentant a střelec Baníku Ostrava s úsměvem. "Je to totální nesmysl. Nic jiného k tomu nemůžu říct, protože u toho zůstává už i rozum stát. To je stejné, jako kdyby se boxeři mohli bít jen do ramene," srovnává Poštulka. Podle svých slov se nikdy tvrdých střetů nebál. "Spíše jsem to vyhledával. Ale samozřejmě ran jsem inkasoval hodně. Jizev na obočí, hlavě, čele, toho mám nespočet.
Nad tím se vůbec nepozastavuji," mávne rukou Marek Poštulka s tím, že zranění zaznamenal maximálně v podobě tržných ran.

"Ano, srážky byly, ale to pak stačilo se z toho otřepat a druhý den jsem byl v pohodě," vybavuje si. "Pochopitelně ale údery čelem zezadu do hlavy jsou nebezpečné. Viděl jsem už chlapa v bezvědomí, se zapadlým jazykem, zlomeniny lícních kostí. Na druhé straně k fotbalu to patří. Zároveň si nemyslím, že by zranění byla příliš častá," míní Marek Poštulka. "Aby vymizelo hlavičkování z fotbalu, to by pak ten sport ztratil smysl," podotýká borec, který odehrál v lize 78 zápasů a dal v nich 16 gólů.

Nad otázkou, zda hlavičkování může mít následky, se opět jen pousměje. "Mám tiky. Už to možná přichází," zavtipkuje. "Ale ne. Je ovšem pravda, že kdysi když jsem byl žák, nebo dorostenec, hrálo se s šitými balony. To jak se napilo vody, gólman vykopl a vzal jste to hlavou, tak jste se pak chvíli motal. Dneska je to ale o úplně něčem jiném. Nepije to, je to lehké, úplně něco jiného. Takže myslím, že je to bezpředmětná diskuse," uzavírá jednoznačně Marek Poštulka.