31.5.2024 - Nebudu sprostý. Už mu to přece muselo blikat"

V KABINĚ SE STROJVEDOUCÍM Z BRNA DO PŘEROVA. NA TRASE PŘEJEL TĚSNĚ PŘED VLAKEM KAMION
 
V kabině se strojvedoucím absolvoval reportér Brněnského deníku Rovnost cestu vlakem RegioJetu. Jel rychlíkem linky R8 mezi Brnem a Přerovem v obou směrech.
Vlak RegioJetu přijíždí po desáté hodině dopoledne ve směru z Bohumína na brněnské hlavní nádraží. Řídí ho strojvedoucí Adam Vinduška.
Jakmile všichni cestující vystoupí, celá souprava míří i s reportérem v kabině se strojvedoucím na obratiště do Maloměřic. "Je to provizorní varianta kvůli rekonstrukci nádraží v Králově Poli. Jinak vlaky jezdí tam," říká Vinduška.
Na obrat a přepojení lokomotivy v Maloměřicích má zhruba půl hodiny. Vše ale zvládá rychleji. Při manévrech ve stanici jede lokomotiva maximální rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině. Při spojování se soupravou je maximum pět kilometrů v hodině. "I to je hodně," sděluje Vinduška s tím, že raději jede ještě pomaleji.
ZKOUŠKA BRZD. Vždy po rozpojování a připojování lokomotivy zkouší ve spolupráci s vlakvedoucím brzdy. "Pro ověření to ve vhodný moment vyzkouším i po vyjetí," zmiňuje strojvedoucí.
Pak už souprava míří znovu na brněnské hlavní nádraží.
Po příjezdu na nástupiště na Vindušku čeká výpravčí a předává mu všeobecný rozkaz změn, kde jsou zanesené případné mimořádnosti na trati. "U obce Věžky je úsek, kdy musím jet se staženým sběračem kvůli stavbě dálničního mostu. Je to dočasná změna," přibližuje Vinduška. Za pár minut mu přináší výpravčí ještě upravený rozkaz. Odjezd spoje 1113 je plánovaný dvě minuty po jedenácté hodině dopoledne. Po výjezdu z Brna se Vinduška rozpovídá. Trasu do Bohumína má naučenou.
Spoustu úkonů podle svých slov dělá automaticky, podvědomě. "Cestující vozím od léta 2018. Naštěstí bez nehody, bez srážky s lidmi," povídá. Aktuálně má druhý den dvoudenní směny. Trasu z Brna do Bohumína a zpět zvládá za dva dny celkem třikrát, se spaním v Bohumíně.

PŘIBRŽDĚNÍ V HOLUBICÍCH.
V Holubicích strojvedoucí výjimečně přibržďuje. Tamní přejezd je totiž porouchaný, a tak je potřeba úsekem projet se zvýšenou opatrností. Šedesát metrů před přejezdem musí jet Vinduška desítkou. Jedná se o mimořádnost. "Na mostě u Velešovic je maximální rychlost čtyřicet kilometrů v hodině. To je na delší dobu," sděluje Vinduška. Na trase do Přerova se na rychloměru objeví nejvyšší rychlost sto kilometrů v hodině. Rychleji může jet souprava až v úseku mezi Přerovem a Bohumínem. První stanicí, kde vlak zastavuje, je Vyškov. Podle Vindušky se však už v minulosti stalo, že souprava mimořádně stavěla i v Rousínově.
"Bylo to při nehodě na dálnici D1, ale skoro nikdo z lidí o tom nevěděl," vzpomíná.
POKYN VÝPRAVKOU. Ve Vyškově má spoj na odjezdu dvě minuty zpoždění. "Výpravčí tady dává pokyn k odjezdu výpravkou. Je to trochu rarita. Většinou jeho činnost už nahrazuje odjezdové návěstidlo," ukazuje strojvedoucí a odkazuje na celkovou situaci v úseku mezi Brnem a Přerovem, kdy si zvesela mávají s výpravčími ve stanici i signalisty.
Po cestě do Přerova se souprava kříží s několika protijedoucími vlaky. V Komořanech s vlakem RegioJetu a Ivanovicích na Hané s vlakem Českých drah. Když se přiblíží most před Němčicemi, připomene Vinduška dřívější svízel. "Nákladní auta měla tendenci do něj narážet. Jezdilo se přes něj třicítkou, to už neplatí. Už před něj dali zábranu," zmiňuje.
"NEBUDU SPROSTÝ". Za Kojetínem se nachází více nechráněných přejezdů, proto Vinduška vícekrát zatroubí. U Chropyně vjede na přejezd kamion těsně před přibližujícím vlakem tedy v době, kdy už měl zřejmě zákaz. "Nebudu sprostý. To už mu v tu chvíli muselo blikat," zahlásí strojvedoucí. Do Přerova přijíždí vlak se zhruba pětiminutovým zpožděním a reportér Deníku vystupuje.
Zhruba ve tři čtvrtě na jednu reportér nasedá ke strojvedoucímu Matěji Marčekovi do kabiny rychlíku z Přerova do Brna. Ten jezdí pro RegioJet od loňského dubna. I on především na trase mezi Brnem a Bohumínem. Jen výjimečně jezdí i do Prahy. "Tady je to jiný svět. Vídáváme výpravčí, je tu jedna kolej, změna napěťového systému. Jízda na Prahu je stereotyp," srovnává Marček v první den své dvoudenní směny.
Když vlak projíždí lesem za Chropyní, vzpomene si na nedávnou mimořádnost. "Od výpravčího jsem dostal zprávu, že tam děti skákaly přes koleje a mám si dát pozor. Při mém průjezdu už tam žádné nebyly, ale měl jsem se na pozoru," vypráví strojvedoucí. Při příjezdu do Kojetína nastiňuje, jak někdy dochází ke zpožděním vlaků. "Do Kojetína dorazím třeba na čas, ale problém nastává, když má kolega zpoždění.
Musím čekat. Nemohou mě pustit na trať," poukazuje Marček.
Při řízení využívá tempomat. "Nastavím si rychlost třeba na devadesát kilometrů v hodině a zůstává stejná. Je to pohodlnější. Mohu se více soustředit na to, co se děje venku," nastiňuje strojvedoucí. V den reportáže většinou svítí slunce, ale Marček musí řídit vlak i v nepříznivém počasí. "Když prší, nebo na podzim padají listy, koleje bývají kluzké. Je potřeba být více pozornější, opatrnější," míní.
Po příjezdu na brněnské hlavní nádraží všichni cestující vystupují, včetně reportéra Deníku. Marček pak i s celou soupravou míří na obratiště do Maloměřic.