Aktuality
Ankety
Dotazy novinářů
E-info
Fotogalerie
Inzerce
Městské noviny OKO
Naposledy aktualizované
Nepřehlédněte
Novinové články
Počasí
Ptejte se
Televizní informační kanál
Tiskové zpravodajství
Tiskové zprávy
Videoarchiv26.7.2007 - Ostře sledovaný Hrabal
Zdroj: Haló noviny
Strana: 8
Autor: HEJZLAR, Tomáš
Když byl před pěti lety slavnostně vložen základní kámen Národního muzea fotografie do zdi bývalé jindřichohradecké jezuitské koleje, jednoho ze skvostů malebného jihočeského města nad hladinou rybníka Vajgar, asi málokdo věřil, že se nově vzniklá kulturní instituce zanedlouho stane významným centrem kulturně-společenského života nejen samotného města, ale přinejmenším celého regionu. Představa se však proměnila ve skutečnost.
Stavebními rekonstrukcemi dosud prošlo celé přízemí. Nedávné slavnostní otevření restaurovaných částí po přestavbě bylo spojeno s vernisáží výstavy Ostře sledovaný Hrabal. Ve zdejších historických prostorách se následně uskutečnily také semináře, tematické večery, besedy i hudební vystoupení.
Hrabal, ale nejen on!
Současná fotografická výstava, připravená pod kurátorským vedením fotografky Hany Hamplové, obsažně vypovídá o Bohumilu Hrabalovi (1914-1997), jedné z našich nejvýznamnějších novodobých spisovatelských osobností dvacátého století, ceněné i v kontextu světové literatury. Expozice je uspořádána u příležitosti desátého výročí umělcova dosud průkazně nevysvětleného tragického skonu. V několika samostatných tematických celcích je zde zobrazen příběh člověka na pozadí dějin, jeho vlastní literární tvorby, přátel, ale i událostí všedního dne. Reprezentuje sto padesát fotografií věnovaných spisovateli i filmům natočeným podle jeho povídek (tvůrci byli například Petr Koliha či Jiří Menzel). Procházíme-li zdejšími prostorami (v únavném letním horku samozřejmě příjemně chladnými), defiluje před námi plejáda obecně známých osobností. Vystavené podobenky přibližují jeho přátele a seznamují s významnými uměleckými osobnostmi, s nimiž se Hrabal přátelil, spolupracoval nebo se jimi nechal ovlivňovat. Nechybí zde například tvář osobitého malíře a grafika Jiřího Anderleho, nedávno zesnulého mnohostranného filozofa Egona Bondyho, nezaměnitelného výtvarného avantgardisty Vladimíra Boudníka, působivé šansoniérky Hany Hegerové, herce nevšedního formátu Rudolfa Hrušínského, ojedinělé filmové režisérky Věry Chytilové, svébytného básníka i výtvarníka Jiřího Koláře, antifašisticky orientovaného spisovatele velkého lidského poselství Arnošta Lustiga, přímo »hrabalovského« filmového režiséra Jiřího Menzela, loni zesnulého vynikajícího francouzského herce Philippa Noireta, klasika (nejen) moravské poezie Jana Skácela a mnoha jiných.
Samozřejmě i politiků mezinárodního významu - Hrabal je tu vyfotografován například s bývalým šéfem amerického Bílého domu Billem Clintonem, s francouzským prezidentem Francoisem Mitterandem a dalšími: známějšími i méně známými, ale v Hrabalově přítomnosti vždy tak lidsky působícími. Jako by je náš klasik očarovával... Právě spisovatelova přítomnost totiž snímkům dodává neobyčejně velký, zároveň však ryze lidský rozměr. Návštěvníci zde také mohou spatřit na omšelém kuchyňském stole ležící psací stroj, na němž spisovatel pravděpodobně psal knihu Obsluhoval jsem anglického krále. A obstarožní, poněkud časem již zašlou kuchyňskou židli, která svědčí o literátově neformálnosti a skromnosti. Jako z grafických obrázků malíře Vladimíra Komárka... Expozice tak barvitě dokumentuje Hrabalův i ve své vnější obyčejnosti leckdy vskutku pestrý a zejména bohatý život. Byl bytostně svérázný už od jeho dětství (nechybějí zde ani podobenky jeho matky i Hrabala ještě coby malého caparta) až do konce života.
Je opatrný na uniformu!
Jednou z méně připomínaných událostí z Hrabalova života je neradostná epocha během nacistické okupace. Poté, co říšský protektoruzavřel české vysoké školy, začal Hrabal pracovat u nymburského notáře, později u železnice, kam nastoupil jako pomocný dělník (1944). Když chtěl později skládat zkoušky na výpravčího, v kurzech prý propadl ve všech testech. Vždycky, když měl vyplnit úřední listinu nebo cokoliv podobného, čemu nepřikládal nikdy žádný význam, zkazil prý to... Traduje se, že Hrabal vedl zkušební komisi k trati, kde poklekl před kolejnici, když si však předtím položil na zem kapesník, aby si neušpinil uniformu. Pak položil ucho na kolejnici a řekl: »Vlak číslo 804 projel právě Kamenným Zbožím!« Všichni byli zaraženi. Inspektorse ho ptal, kde se to naučil. Odpověděl, že to pochytil z amerických filmů. Inspektor, který ho zkoušel, usoudil, že z něho bude dobrý výpravčí, neboť »je opatrný na uniformu« Naštěstí přišlo osvobození, takže záhy mohl dostudovat. V roce 1947 byl promován doktorem obojího práva, ale křivolaká profesní cesta ho vedla k lidem. K těm docela obyčejným, ba nejobyčejnějším. S nimi si totiž i jako uznávaný autor rozuměl nejvíc!
Básník všednodennosti
Na nynější výstavě však nechybějí ani snímky míst, která jsou se spisovatelem neodmyslitelně spjata - například pivovar v Nymburku, pražská periferie, zejména Libeň a její okolí, také Kersko, samozřejmě hostinec U Zlatého tygra či snímky z autorových cest do zahraničí. Někdy je na nich Hrabal zachycen u sklenice s pivem, jindy v civilizovanějším prostředí, v decentním obleku či »jen tak«. V domácím i hospodském prostředí, s kočkami i bez nich, na zahradě, dokonce i pod improvizovanou letní sprchou, v nejrůznějších interiérech a plenérech. Cílem expozice je totiž vyprávět Hrabalův příběh na pozadí dějin i jeho vlastní literární tvorby, přátel i událostí všedního dne.
Stejně tak na výstavě nalezneme stářím již vybledlou šerpu či uniformy z filmů, také stoh papírů, připomínající dobu, kdy Hrabal třídil sběrový papír ve Sběrných surovinách. I tam prý čerpal látku ke svým dílům. Jen škoda, že ta makulatura neobsahuje dobovou, tedy o půlstoletí starší tematiku. Ale budiž, buďme tolerantní!
Vzpomínka je druhá přítomnost
»Na digitalizačním pracovišti Národního muzea fotografie byly zpracovány dochované fotografie problematické kvality z˙Hrabalova raného dětství, byly shromážděny desítky neznámých snímků z rozličných časových údobí života spisovatele i umělecké fotografie autorů známých jmen,« odhaluje zákulisí přípravné fáze produkční výstavy Ing. Ivana Kubičková. »Romantický básník Novalis kdysi napsal slova, která lze vztáhnout právě k této výstavě: 'Vzpomínka je druhá přítomnost.'« Platí to doopravdy a doslova. Autoři nynější jindřichohradecké výstavy tuto myšlenku evokují nejen té měř chronologickým řazením fotografií ze spisovatelova života, ale rovněž souběžným multimediálním doprovodným programem. Hrabala zde můžeme na filmových projekcích vnímat v prostředích, jež mu byla nejbližší, dokonce s lidmi podobného ducha. Zdánlivě němá podoba literátových fotografií tak ožívá mimikou tváře, gestem ruky, zvukem hlasu, jeho zabarvením, oživeným příběhem, mýtem či legendou. Na snímcích nejen s dokonalou osobitou fotogeničností, ale někdy zřetelně nepřipraveně na »momentkách«, ovšem vždy v dokonalé úpravě a kvalitní adjustaci.
Nejen fotografie
Díky spolupráci s poděbradským Polabským muzeum i dalšími subjekty zde mohou být představeny také málo známé archivní materiály, fotografie amatérských i profesionálních fotografů.
»Vše se navzájem propojuje v harmonii neobvyklých prostor nově rekonstruované jezuitské koleje. Nejen tak fotografiemi, ale unikátními dokumentárními filmovými snímky o svérázné osobnosti Bohumila Hrabala, filmy na motivy z díla spisovatele, vzpomínkovými besedami pamětníků, divadelními představeními i hudební vystoupeními - tím vším se může výstava Ostře sledovaný Hrabal stát pro návštěvníky zajímavou a přitažlivou,« komentuje její přednosti ředitel jindřichohradeckého Národního muzea fotografie PhDr. Miloslav Paulík. »Výstava o Hrabalovi je první svého druhu tím, že propojuje různé umělecké obory s kvalitní fotografií. Za pomoci nově pořízených moderních technologií je v muzeu většina archivních fotografií digitalizována a znovu zpracována pro výstavní účely. Na základě znovuzrozené fotografie se tak otevírá koncepce dalšího propojení různorodých uměleckých oborů a forem,« doplnil Paulík. Výstavu Ostře sledovaný Hrabal doplňuje cyklus večerních představení. Například na zítřek je připraven Jazzový večer za účasti sólistů již neexistujícího legendárního Orchestru Gustava Broma. Společně s trumpetistou Jaromírem Hniličkou a trombonistou Mojmírem Bártkem se představí také Miloš Bílek, Petr Dvorský, Jaromír Helešic, Jiří Růžička, Barbora Řeháčková a Tony Viktora. Amatérské i profesionální filmy ze svých archivů uvedou 9. srpna Hrabalovi přátelé Pepa Čečil a Tomáš Mazal. Zazní také spisovatelovy oblíbené písničky. Promítání filmu Ostře sledované vlaky, který před čtyřiceti roky lety získal ocenění Americké filmové akademie OSCAR, se uskuteční 15. srpna a bude spojeno s vyprávěním režiséra filmu Jiřího Menzela.
Bezstarostná prázdninová atmosféra
Hrabalovské smutné výročí si počátkem prázdnin připomněli akcí nazvanou Filmová pábení Bohumila Hrabala také v severomoravském Bohumíně. Město tehdy ovládly postavičky z Hrabalových knih. »Bezstarostná prázdninová atmosféra a plátno letního kina podtrhly Hrabalův odkaz a náturu jeho hlavních hrdinů,« uvedl za bohumínské pořadatele ředitel tamní Městské agentury K3 Karel Balcar. Kromě projekcí Hrabalových zfilmovaných děl v Bohumíně zazněla i přednáška o Hrabalových filmových adaptacích a veřejné čtení z autorova díla. Zatímco do Bohumína jsem se však nedostal, pomyslné putování po hrabalovské životní cestě jsem si díky jindřichohradecké expozici užil jaksepatří. Opravdu do sytosti. Stačil jsem tu zavzpomínat nejen na tohoto lidského pábitele, s nímž jsem se znal někdy od konce šedesátých let, ale s trochou nostalgie i na mnohé jiné, kteří mi utkvěli v paměti z mnoha setkání. Například na brněnského básníka Skácela, který mi nedlouho před svým skonem věnoval původní verše o jarním otvírání studánek. Něžný barbar Bohumil Hrabal zase pábitelsky otvíral lidské duše - a leckdy až v příliš hlučné samotě lidských životů. Vskutku dokonale!
Douška
Na ty všechny, včetně »něžného barbara«, jsem ještě zavzpomínal v příjemně chladném prostředí galerijní kavárny, pojmenované po téměř zapomenutém Jiřím Josefu Kamelovi, někdejším řeholníkovi, který pomáhal nemocným nejdřív v Jindřichově Hradci a Českém Krumlově, později i na Filipínách či v Mexiku. Skoro se už na něj zapomnělo, ačkoliv si ho velmi vážil dokonce věhlasný švédský přírodovědec Carl Linné. Kamel totiž například vytvořil nejstarší herbář tropických rostlin, který se dostal do majetku britské Královské společnosti. Po návštěvě jindřichohradecké kavárny po něm nazvané to už vím, předtím jsem spoluzakladatele moderní přírodovědy bohužel neznal. A ještě něco: káva tam byla skvělá!
Stavebními rekonstrukcemi dosud prošlo celé přízemí. Nedávné slavnostní otevření restaurovaných částí po přestavbě bylo spojeno s vernisáží výstavy Ostře sledovaný Hrabal. Ve zdejších historických prostorách se následně uskutečnily také semináře, tematické večery, besedy i hudební vystoupení.
Hrabal, ale nejen on!
Současná fotografická výstava, připravená pod kurátorským vedením fotografky Hany Hamplové, obsažně vypovídá o Bohumilu Hrabalovi (1914-1997), jedné z našich nejvýznamnějších novodobých spisovatelských osobností dvacátého století, ceněné i v kontextu světové literatury. Expozice je uspořádána u příležitosti desátého výročí umělcova dosud průkazně nevysvětleného tragického skonu. V několika samostatných tematických celcích je zde zobrazen příběh člověka na pozadí dějin, jeho vlastní literární tvorby, přátel, ale i událostí všedního dne. Reprezentuje sto padesát fotografií věnovaných spisovateli i filmům natočeným podle jeho povídek (tvůrci byli například Petr Koliha či Jiří Menzel). Procházíme-li zdejšími prostorami (v únavném letním horku samozřejmě příjemně chladnými), defiluje před námi plejáda obecně známých osobností. Vystavené podobenky přibližují jeho přátele a seznamují s významnými uměleckými osobnostmi, s nimiž se Hrabal přátelil, spolupracoval nebo se jimi nechal ovlivňovat. Nechybí zde například tvář osobitého malíře a grafika Jiřího Anderleho, nedávno zesnulého mnohostranného filozofa Egona Bondyho, nezaměnitelného výtvarného avantgardisty Vladimíra Boudníka, působivé šansoniérky Hany Hegerové, herce nevšedního formátu Rudolfa Hrušínského, ojedinělé filmové režisérky Věry Chytilové, svébytného básníka i výtvarníka Jiřího Koláře, antifašisticky orientovaného spisovatele velkého lidského poselství Arnošta Lustiga, přímo »hrabalovského« filmového režiséra Jiřího Menzela, loni zesnulého vynikajícího francouzského herce Philippa Noireta, klasika (nejen) moravské poezie Jana Skácela a mnoha jiných.
Samozřejmě i politiků mezinárodního významu - Hrabal je tu vyfotografován například s bývalým šéfem amerického Bílého domu Billem Clintonem, s francouzským prezidentem Francoisem Mitterandem a dalšími: známějšími i méně známými, ale v Hrabalově přítomnosti vždy tak lidsky působícími. Jako by je náš klasik očarovával... Právě spisovatelova přítomnost totiž snímkům dodává neobyčejně velký, zároveň však ryze lidský rozměr. Návštěvníci zde také mohou spatřit na omšelém kuchyňském stole ležící psací stroj, na němž spisovatel pravděpodobně psal knihu Obsluhoval jsem anglického krále. A obstarožní, poněkud časem již zašlou kuchyňskou židli, která svědčí o literátově neformálnosti a skromnosti. Jako z grafických obrázků malíře Vladimíra Komárka... Expozice tak barvitě dokumentuje Hrabalův i ve své vnější obyčejnosti leckdy vskutku pestrý a zejména bohatý život. Byl bytostně svérázný už od jeho dětství (nechybějí zde ani podobenky jeho matky i Hrabala ještě coby malého caparta) až do konce života.
Je opatrný na uniformu!
Jednou z méně připomínaných událostí z Hrabalova života je neradostná epocha během nacistické okupace. Poté, co říšský protektoruzavřel české vysoké školy, začal Hrabal pracovat u nymburského notáře, později u železnice, kam nastoupil jako pomocný dělník (1944). Když chtěl později skládat zkoušky na výpravčího, v kurzech prý propadl ve všech testech. Vždycky, když měl vyplnit úřední listinu nebo cokoliv podobného, čemu nepřikládal nikdy žádný význam, zkazil prý to... Traduje se, že Hrabal vedl zkušební komisi k trati, kde poklekl před kolejnici, když si však předtím položil na zem kapesník, aby si neušpinil uniformu. Pak položil ucho na kolejnici a řekl: »Vlak číslo 804 projel právě Kamenným Zbožím!« Všichni byli zaraženi. Inspektorse ho ptal, kde se to naučil. Odpověděl, že to pochytil z amerických filmů. Inspektor, který ho zkoušel, usoudil, že z něho bude dobrý výpravčí, neboť »je opatrný na uniformu« Naštěstí přišlo osvobození, takže záhy mohl dostudovat. V roce 1947 byl promován doktorem obojího práva, ale křivolaká profesní cesta ho vedla k lidem. K těm docela obyčejným, ba nejobyčejnějším. S nimi si totiž i jako uznávaný autor rozuměl nejvíc!
Básník všednodennosti
Na nynější výstavě však nechybějí ani snímky míst, která jsou se spisovatelem neodmyslitelně spjata - například pivovar v Nymburku, pražská periferie, zejména Libeň a její okolí, také Kersko, samozřejmě hostinec U Zlatého tygra či snímky z autorových cest do zahraničí. Někdy je na nich Hrabal zachycen u sklenice s pivem, jindy v civilizovanějším prostředí, v decentním obleku či »jen tak«. V domácím i hospodském prostředí, s kočkami i bez nich, na zahradě, dokonce i pod improvizovanou letní sprchou, v nejrůznějších interiérech a plenérech. Cílem expozice je totiž vyprávět Hrabalův příběh na pozadí dějin i jeho vlastní literární tvorby, přátel i událostí všedního dne.
Stejně tak na výstavě nalezneme stářím již vybledlou šerpu či uniformy z filmů, také stoh papírů, připomínající dobu, kdy Hrabal třídil sběrový papír ve Sběrných surovinách. I tam prý čerpal látku ke svým dílům. Jen škoda, že ta makulatura neobsahuje dobovou, tedy o půlstoletí starší tematiku. Ale budiž, buďme tolerantní!
Vzpomínka je druhá přítomnost
»Na digitalizačním pracovišti Národního muzea fotografie byly zpracovány dochované fotografie problematické kvality z˙Hrabalova raného dětství, byly shromážděny desítky neznámých snímků z rozličných časových údobí života spisovatele i umělecké fotografie autorů známých jmen,« odhaluje zákulisí přípravné fáze produkční výstavy Ing. Ivana Kubičková. »Romantický básník Novalis kdysi napsal slova, která lze vztáhnout právě k této výstavě: 'Vzpomínka je druhá přítomnost.'« Platí to doopravdy a doslova. Autoři nynější jindřichohradecké výstavy tuto myšlenku evokují nejen té měř chronologickým řazením fotografií ze spisovatelova života, ale rovněž souběžným multimediálním doprovodným programem. Hrabala zde můžeme na filmových projekcích vnímat v prostředích, jež mu byla nejbližší, dokonce s lidmi podobného ducha. Zdánlivě němá podoba literátových fotografií tak ožívá mimikou tváře, gestem ruky, zvukem hlasu, jeho zabarvením, oživeným příběhem, mýtem či legendou. Na snímcích nejen s dokonalou osobitou fotogeničností, ale někdy zřetelně nepřipraveně na »momentkách«, ovšem vždy v dokonalé úpravě a kvalitní adjustaci.
Nejen fotografie
Díky spolupráci s poděbradským Polabským muzeum i dalšími subjekty zde mohou být představeny také málo známé archivní materiály, fotografie amatérských i profesionálních fotografů.
»Vše se navzájem propojuje v harmonii neobvyklých prostor nově rekonstruované jezuitské koleje. Nejen tak fotografiemi, ale unikátními dokumentárními filmovými snímky o svérázné osobnosti Bohumila Hrabala, filmy na motivy z díla spisovatele, vzpomínkovými besedami pamětníků, divadelními představeními i hudební vystoupeními - tím vším se může výstava Ostře sledovaný Hrabal stát pro návštěvníky zajímavou a přitažlivou,« komentuje její přednosti ředitel jindřichohradeckého Národního muzea fotografie PhDr. Miloslav Paulík. »Výstava o Hrabalovi je první svého druhu tím, že propojuje různé umělecké obory s kvalitní fotografií. Za pomoci nově pořízených moderních technologií je v muzeu většina archivních fotografií digitalizována a znovu zpracována pro výstavní účely. Na základě znovuzrozené fotografie se tak otevírá koncepce dalšího propojení různorodých uměleckých oborů a forem,« doplnil Paulík. Výstavu Ostře sledovaný Hrabal doplňuje cyklus večerních představení. Například na zítřek je připraven Jazzový večer za účasti sólistů již neexistujícího legendárního Orchestru Gustava Broma. Společně s trumpetistou Jaromírem Hniličkou a trombonistou Mojmírem Bártkem se představí také Miloš Bílek, Petr Dvorský, Jaromír Helešic, Jiří Růžička, Barbora Řeháčková a Tony Viktora. Amatérské i profesionální filmy ze svých archivů uvedou 9. srpna Hrabalovi přátelé Pepa Čečil a Tomáš Mazal. Zazní také spisovatelovy oblíbené písničky. Promítání filmu Ostře sledované vlaky, který před čtyřiceti roky lety získal ocenění Americké filmové akademie OSCAR, se uskuteční 15. srpna a bude spojeno s vyprávěním režiséra filmu Jiřího Menzela.
Bezstarostná prázdninová atmosféra
Hrabalovské smutné výročí si počátkem prázdnin připomněli akcí nazvanou Filmová pábení Bohumila Hrabala také v severomoravském Bohumíně. Město tehdy ovládly postavičky z Hrabalových knih. »Bezstarostná prázdninová atmosféra a plátno letního kina podtrhly Hrabalův odkaz a náturu jeho hlavních hrdinů,« uvedl za bohumínské pořadatele ředitel tamní Městské agentury K3 Karel Balcar. Kromě projekcí Hrabalových zfilmovaných děl v Bohumíně zazněla i přednáška o Hrabalových filmových adaptacích a veřejné čtení z autorova díla. Zatímco do Bohumína jsem se však nedostal, pomyslné putování po hrabalovské životní cestě jsem si díky jindřichohradecké expozici užil jaksepatří. Opravdu do sytosti. Stačil jsem tu zavzpomínat nejen na tohoto lidského pábitele, s nímž jsem se znal někdy od konce šedesátých let, ale s trochou nostalgie i na mnohé jiné, kteří mi utkvěli v paměti z mnoha setkání. Například na brněnského básníka Skácela, který mi nedlouho před svým skonem věnoval původní verše o jarním otvírání studánek. Něžný barbar Bohumil Hrabal zase pábitelsky otvíral lidské duše - a leckdy až v příliš hlučné samotě lidských životů. Vskutku dokonale!
Douška
Na ty všechny, včetně »něžného barbara«, jsem ještě zavzpomínal v příjemně chladném prostředí galerijní kavárny, pojmenované po téměř zapomenutém Jiřím Josefu Kamelovi, někdejším řeholníkovi, který pomáhal nemocným nejdřív v Jindřichově Hradci a Českém Krumlově, později i na Filipínách či v Mexiku. Skoro se už na něj zapomnělo, ačkoliv si ho velmi vážil dokonce věhlasný švédský přírodovědec Carl Linné. Kamel totiž například vytvořil nejstarší herbář tropických rostlin, který se dostal do majetku britské Královské společnosti. Po návštěvě jindřichohradecké kavárny po něm nazvané to už vím, předtím jsem spoluzakladatele moderní přírodovědy bohužel neznal. A ještě něco: káva tam byla skvělá!
