24.9.2007 - Máme zpoždění, nezastavujeme!

Známá hláška z filmu Slunce, seno, jahody jako by předznamenávala rozhodnutí krajských zastupitelů. Ti se usnesli, že budou po Českých drahách (ČD) požadovat několikamilionovou pokutu za zpoždění objednaných spojů, které si Kraj platí.
Bezprecedentní myšlenka však má svá úskalí. Na jednu stranu poukazuje na lehkovážnost zástupců ČD. Pokud je skutečně ve smlouvě zanesena takto postavená klauzule bez dalších specifikací, je to zralé na stíhání toho, kdo takovou smlouvu ze strany ČD schvaloval.
Coby dopravce se totiž zavázal k tomu, co nemůže nikdy splnit, a vědomě tak ohrozil hospodaření firmy. V systému fungování železnice jako technologického celku, kdy se na některé vlaky přenáší zpoždění vzniklé třeba na druhém konci republiky, i bez viny ČD (střetnutí na přejezdu nebo i problémy s neukázněnými cestujícími), je totiž tato věc těžko ovlivnitelná.
Přiznám se, že při cestování po vlastech českých mě leckdy opravdu čert bere, jenže rozhodnutí Kraje nic nenapraví, spíš paradoxně vnese mezi cestující ještě větší nespokojenost a chaos.
Nedostane se totiž už nikdo nikam. Vyvarovat se zpoždění, a tím pádem další pálky, lze pouze za cenu toho, že nebudou na sebe čekat plánované přípoje - spolehnutí na to, že dorazíme v přibližném čase z bodu A do bodu B, veškeré žádné.
O to víc, kdy je exemplárně poukazováno na trať Olomouc -Nezamyslice, de facto spojnici dvou tahů celostátní důležitosti (Praha - Bohumín, Brno - Bohumín).
Takže rozhodnutí, kterému by snad bylo možno v první chvíli zatleskat, se může nakonec stát černou můrou pro kohokoli, kdo nasedne do vlaku.