11.10.2007 - Historie železničního vojska

Bezprostředně po vyhlášení Československé republiky zřídil pražský Národní výbor 30. 10. 1918 složku pro vojenské záležitosti - Výbor pro národní obranu, jehož předsedou se stal F. Udržal. Byla to prozatímně nejvyšší vojenská instance, která nepřetržitě zasedala až do poloviny listopadu 1918. Jejím výkonným činitelem byl starosta Sokola dr. J. Scheiner, kterého výbor jmenoval nejvyšším velitelem československého vojska. Tuto funkci zastával až do zrušení svého úřadu koncem prosince 1918, kdy ho prezident Československé republiky jmenoval generálním inspektorem československých vojsk.

Výbor pro národní obranu v časové tísni budoval vojsko na základě organizačního systému bývalé rakousko-uherské armády. Zachoval její vojenskou administrativu, začlenění a pojmenování jednotek. Tato organizace se vztahovala pouze na české a moravské vnitrozemí, protože v pohraničí se německé obyvatelstvo ústřední vládě nepodřizovalo a Slovensko dosud ovládala maďarská správa.

Do konce roku 1918 trvalo období nepříznivé pro jakoukoli výstavbu stálé armády. Vojáci unaveni válkou, kteří se postupně vraceli z fronty, odmítali nastupovat k útvarům. Důstojníci a poddůstojníci bývalé rakouskouherské armády úplně ztratili u vojáků autoritu. V českých zemích, které v době války patřily k zázemí, byly dislokovány jen náhradní prapory.

Koncem roku 1918 zůstalo v Čechách a na Moravě 28 praporů, ve Slezsku 20 asistenčních setnin (určených k udržování pořádku v regionu). Početní stavy praporů nebyly úplné, protože vojáci německé, maďarské, rumunské a jiných národností odcházeli do svých domovů, navíc si lehkou výzbroj odnášeli s sebou, takže výzbroj těchto praporů na celém území představovala zhruba 6000 pušek a několik děl.

Vznik železničního vojska

Mezi těmito prapory byl i železniční oddíl bývalého rakousko-uherského železničního pluku v Korneuburgu, který byl dislokován u Vídně v Rakousku. Z iniciativy mjr. ing. Františka Schaniela, aktivního důstojníka rakouské armády, pracovníka železničního oddělení rakouského generálního štábu, bylo od 13. 11. 1918 organizováno shromaždiště mužstva a důstojníků železničních odborností vMilovicích a v Lysé nad Labem. Dne 21. listopadu 1918 byl uznán železniční náhradní prapor se všemi svými součástmi hospodářským tělesem a začleněn do sestavy vojsk čs. branné moci. Tento den je možno považovat za vznik československého železniční vojska.

Prvními ozbrojenými jednotkami, které zabezpečovaly alespoň vnitřní pořádek a bezpečnost republiky, se staly dobrovolnické oddíly, v nichž hráli významnou roli příslušníci Sokola, kteří převzali ochranu nádraží, skladů a jiných důležitých objektů. Od listopadu 1918 bylo zahájeno obsazování českého a moravského pohraničí, které dosud ovládalo vedení čtyř německých provincií (Německé Čechy se sídlem v Liberci, Sudetská země s hlavním městem Opavou, Německá jižní Morava se sídlem ve Znojmě a župa Český les na Šumavě).

Na počátku listopadu byly provedeny ozbrojené operace v západních Čechách, zaměřené na ovládnutí železničních tratí. V průběhu prosince československé vojsko vstoupilo do všech čtyř pohraničních provincií. V listopadu roku 1918 byly nasazeny jednotky železničního praporu na Slovensko, kde zabezpečovaly železniční spojení mezi Moravou a Slovenskem a zároveň se podílely na střežení klíčových míst a objektů na železnici. Na Slovensku v té době probíhaly boje mezi československým vojskem amaďarskými ozbrojenými jednotkami u Trnavy, u Senice, Jablonice aNádašy (Trstín). Československými vojsky byla obsazena Žilina, Vrútky, Martin a postupně i povodí řeky Nitry. Tuto akci podporoval obrněný vlak, který patřil do železničního vojska, a logisticky ji zabezpečovala železniční rota. Operace byla ukončena 27. 12. 1918. Tohoto dne také stanovila Nejvyšší vojenská rada vítězných dohodových mocností na návrh čs. zástupců dočasnou demarkační čáru mezi Slovenskem a Maďarskem (Pichonova linie). Obsazení této linie zabezpečily vracející se legionářské oddíly z Itálie spolu s vojsky, které právě dokončily výše uvedenou operaci.

Dne 21. prosince 1918 železniční prapor bezchybně zabezpečil přepravu prezidenta ČSR T. G. Masaryka zvláštním vlakem z Horního Dvořiště do Prahy.
V lednu 1919 byla zahájena vojenská operace k násilnému řešení oblasti Těšínska, kterou zahájili legionáři vracející se z Francie. Kromě jiného bylo cílem této operace zajištění železniční tratě Bohumín-Těšín-Jablunkov. Podle demarkační čáry, stanovené dohodovou komisí, však 30 km dlouhý úsek mezi Bohumínem a Jablunkovem zůstal v polských rukách. Spor o Těšínsko ve sféře mezinárodní politiky značně komplikoval vztahy mezi Československem a Polskem v průběhu celého meziválečného období. Další komplikací, která musela býti řešena mocensky, bylo vyhlášení Maďarské republiky rad dne 21. 3. 1919, která byla potlačována až do konce června. Teprve mírové podmínky umožnily vládě aMNO postupně zlepšovat podmínky výcviku a materiálního vybavení armády.

V roce 1919 byla započata tzv. unifikace vojska, která měla odstranit nedostatky, jež narušovaly její další vývoj (nechuť k vojenské službě, nekázeň, nerespektování autority poddůstojníků a důstojníků). Příchod legií z Itálie a Francie vyvolal v armádě další komplikace. Jejich podstatou bylo, že se vzájemně nerespektovali důstojníci-legionáři s důstojníky bývalé rakousko-uherské armády. Přípravné práce k unifikaci řídili příslušníci francouzské vojenské mise a byly promítnuty do rozkazu ministra národní obrany. Toto provizorium bylo ukončeno přijetím Ústavy republiky v roce 1920, která zakotvila povinnost občanů absolvovat vojenský výcvik a uposlechnout výzvy k obraně státu. Další konkretizaci obsahoval branný zákon č. 193/1920 Sb. Zákon předurčoval armádu k obraně celistvosti a svobody republiky proti vnějšímu nepříteli a vymezoval její povinnosti při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu a pomocných službách při živelních pohromách ohrožujících životy a majetek obyvatel.

Ve jmenovacím dekretu ministra železnic s datem 8. července 1919 se poukazovalo na význam komunikací v první světové válce a poučení, které vyplývá pro mladou republiku: Tato válka ukázala ohromnou důležitost komunikačních prostředků, jejich nedostatky jsme pocítili všichni a vidíme následky ve všech zemích. Promyšlená politika musí odčinit vady zděděné po centralizačním úsilí Vídně a Budapešti. Zejména Slovensko a Rusínsko vyžadují silné rozmnožení železniční sítě. Musíme své železnice přizpůsobit drahám sousedních států a novým světovým drahám.