5.11.2007 - O pochodu má rozhodovat soud, ne politici

Diskuse k chystanému pochodu Mladých národních demokratů, označovaných za pravicové radikály, extremisty či neofašisty, v sobotu 10. listopadu Prahou odhalila pochybné představy o demokracii a právním státě u mnoha veřejně známých osob. V jejich pojetí mají soudy a státní správa rozhodovat pružně a podle toho, koho se věc týká. Někteří novináři a čelní politici veřejně pohrdají rozhodnutím Městského soudu v Praze. Ten vydal v souladu se zákonem rozhodnutí rušící zákaz pochodu vydaný pražským magistrátem.

Do čela útoku na právní stát se, s vervou sobě vlastní, postavil prezident republiky svojí výzvou příslušným orgánům, aby zabránily pochodu. Jde o jasné nabádání k porušení pravomoci veřejného činitele, jehož se velmi pravděpodobně dopouštějí svým jednáním úředníci magistrátu. Toto chování dostalo politickou podporu z nejvyšších míst! Pražský radní za ODS Rudolf Blažek prohlásil, že "magistrát nepřipustí pochod extremistů".

Zákon však extremismus nedefinuje. Jak pohotově upozornil Petr Uhl v Právu, podle platného bohumínského usnesení ČSSD je extremistická i KSČM. V budoucnu asi pořádání veřejných shromáždění nebude podléhat zákonné úpravě a posouzení územně příslušného orgánu státní správy (magistrát, obecní úřad) a případně soudu. Poslední instancí se stane úřad prezidenta republiky.

Prezident může např. udělování milostí delegovat na ministra spravedlnosti, možná by obdobně mohl právo zakázat či povolit konání pochodů či demonstrací přenést na spolehlivé novináře nebo na pražského primátora a jeho suitu. Josef Klíma v LN zveřejnil skandální vyzvu "najde se konečně někdo rozumný, kdo pochod zakáže bez ohledu na to, co si o tom myslí soudy" - ví asi nejlépe, kdo co smí a kdo ne. Karel Steigerwald se přidal na stránkách MFD výzvou k násilí proti skupině osob, "lebky bude třeba z ulic vypráskat".

V závěru se mu podařilo se zesměšnit, "běžte tedy všichni 10. listopadu honit plešouny po ulicích. Ale pozor, abyste se k nim omylem či s chutí naopak nepřidali". Krajně nebezpečné úkolování Vidím věc odlišně a jsem rád, že nežiji v zemi, kde by právo diktovala politická objednávka. Svoboda je pro mě zásadní věcí a její součástí je i možnost vyjadřovat názory formou pochodů. Bude-li dnes omezena svoboda jedněch, kde to skončí? Zítra omezíme pochody nekonformní levice, pozítří odborářů, křesťanů, slávistů. Komentátor LN Martin Weiss aktuálně píše o zakázaném pochodu homosexuálů ve Vilniusu. Pak můžeme pokročit a omezit něco dalšího, co by se někomu mohlo nelíbit nebo by se ho mohlo dotknout. Náš prezident má na soudy pifku pro některá rozhodnutí omezující jeho svévoli, např. jeho neúspěšná snaha odvolat předsedkyni Nejvyššího soudu či neodůvodněné nejmenování soudních čekatelů soudci.

Jeho útok nejen na nezávislost soudů, ale i rozhodování státní správy už přinesl své plody. Pražský magistrát v pátek našel formální cestičku, jak pochod nepovolit. Po týdnech diskusí a soudních pří najednou úředníci našli pochybení svolavatele pochodu. Radní Blažek do médií prohlásil, že oznámení Mladých národních demokratů je neplatné, protože v den oznámení ještě nebyli registrovaným občanským sdružením. Neobtěžoval se podívat do zákona, aby zjistil, že shromáždění oznamuje fyzická či právnická osoba nebo skupina osob. Těžko se vyhne podezření, že je to na politickou objednávku, když v čele úřadu stojí Pavel Bém, ochotný (po)změnit každý svůj názor dle záchvěvu nálad či zvednutého obočí hradního pána. Demokratické Československo vzniklo a existovalo jako ostrov svobody a právního státu v meziválečném chaosu střední Evropy. I dnes je obojí ohroženo a tím, kdo si stoupá do čela politického nátlaku na soudní a obecní instituce, je prezident republiky.

Někoho to překvapí, někoho dokonce potěší a pro někoho je to potvrzení dlouhodobé politiky Ing. Václava Klause. Svobodomyslní občané vědí, že pokud nechtějí bránit svá práva svépomocí, je politicky nezávislá soudní moc hlavní garancí jejich práv a svobod. Útoky na ně a politické úkolování ze sebeušlechtilejších pohnutek jsou krajně nebezpečné. Svoboda nebývá zničena najednou, ale postupným utahováním šroubů se neznatelně překročí hranice, kdy už není cesty zpět. Opravdu chceme, aby o tom, který pochod se bude konat, rozhodovali politici na základě veřejné objednávky? Nebo jsme tak vyspělá, demokratická a otevřená společnost, že uneseme pochod několika desítek (možná) radikálů bez obcházení zákonů a nátlaku na příslušné veřejné instituce?