25.1.2008 - Dálnice otevřela nové pohledy na Ostravu

Ostrava - Když byla koncem minulého roku otevřena dálnice D 47, byla předmětem zájmu. Dnes, kdy už dílo přece jen maloučko zevšednělo, se ukazuje, že také pohledy z dálnice na město jsou nové a zajímavé. Co vlastně řidiči projíždějící od Svinova k Hrušovu vidí? Jsou to docela pozoruhodné a někdy i bizarní objekty, třebaže lidé za okýnky aut o nich mnoho nevědí. Ve Svinově nikomu nemohou uniknout dvě stavební zvláštnosti.

Mlýn jako hrad

První je starý Grauerův lihovar, který se svým cimbuřím podobá zámku Hluboká. Postaven byl v roce 1899 a byl největší provozovnou tohoto typu ve Slezsku. Autorem novogotického projektu byl zřejmě opavský architekt Julius Lundwall. Z krásné a opuštěné stavby se pomalu stává ruina. Vedle ní je ubohé torzo kdysi nejkrásnějšího svinovského rybníka Dymač. Druhou zvláštností je - jak jinak - pozoruhodná nádražní budova. Její první část byla dána do provozu v roce 1847 současně se zahájením železniční dopravy na Severní dráze císaře Ferdinanda. Druhá správní budova byla dána do užívání v roce 1895. Peron byl zastřešen až v roce 1905. Dálnice vede podél trati zhruba na úrovni kolejí, takže kvůli nástupištím a vagonům je vidět pouze horní část budovy.

Věže elektrárny

Když dálnice překoná podjezd pod ulicí Opavskou, začne stoupat vzhůru a cestujícím se otevře podivuhodný pohled na chladírenské věže elektrárny v Třebovicích; připomínají tak trochu podobné zařízení u atomové elektrárny v Temelíně. Třebovická elektrárna byla budována od roku 1931 a po dokončení v roce 1939 se stala nejmodernější v Evropě. V roce 1938, při záboru sudetské oblasti, připojilo Německo k říši také Třebovice, a to především kvůli zmíněné elektrárně. Hned vedle tohoto energetického gigantu, dnes už samozřejmě zastaralého, teče řeka Opava a pohled na ni je přes svodidla docela hezký. Po překonání Opavy dálnice zase klesá a dostává se na levý břeh řeky Odry.

Pořádný most

Tady se otevře zajímavý pohled na Hošťálkovice. Kdysi česká obec byla po prohrané válce připojena roku 1742 k Prusku. Později celé panství - včetně Hošťálkovic - koupil vídeňský bankéř, hutní a důlní podnikatel Salomon Meyer Rothschild. Vlastnil také hošťálkovický velkostatek a dálnice vede přes jeho někdejší pozemky. Zmíněný velkostatek byl po první světové válce vyvlastněn a majitelem se stalo město Moravská Ostrava. Zajímavé je, že po staletí nebyl na Odře mezi Hošťálkovicemi a Novou Vsí a Čertovou Lhotkou (Mariánskými Horami) postaven stabilní most. Lidé se na jednu či druhou stranu dostávali přívozem anebo primitivní lávkou, kterou každoročně sebrala velká voda. Most, který překonává Odru mezi katastrem Hošťálkovic a Nové Vsi, je vlastně historicky první. Pěkný je pohled na Lhotku, která se stala součástí velké Ostravy až v roce 1976.

Stará koksovna

Z Mariánských Hor toho příliš k vidění není, snad jen části provozů místního chemického gigantu, ale pestrobarevné kouře a výpary od pohledu odrazují. V Přívoze nelze přehlédnout komplex koksovny Svoboda, kdysi Vítězný únor a ještě předtím František. Nejviditelnější je plynárenská věž a vedle ní gigantický hořák, z něhož šlehají obrovské plameny. Unikající energie by stačila k vytápění celého Přívozu. Za celým komplexem se tyčí druhá největší ostravská halda, která by si - podobně jako halda Ema ve Slezské Ostravě - zasloužila zpřístupnění jako rozhledna. Pohled na ni je impozantní. Za mostem do Petřkovic nakukuje skrze stromy komín Dolu Anselm (později E. Urx), nejstarší hlubinné šachty na Ostravsku, kde je nyní Hornické muzeum.

Zahlédnout lze i soutok Odry a Ostravice, ale jen z vyšší kabiny náklaďáků. Následuje petřkovický splav, který je současně malou elektrárnou. Na levé straně řeky je výrazný vrch Landek a zejména u Odry svítí osamocený bílo- červený domek, který tam stojí v nezměněné podobě od roku 1900. Nedaleko od něj byl v roce 1910 při těžení štěrku nalezen unikátní železný meč z období lužické kultury popelnicových polí. V Hrušově, této části města odsouzené k zániku, nelze zahlédnout nic pozoruhodného, až na kostel, který je chráněnou kulturní památkou. Postaven byl v roce 1886 a je zasvěcen svatým Františkovi a Viktorovi. Za prohlédnutí stojí i poslední pozoruhodnost - unikátní zavěšený most zdolávající Odru a antošovické jezero. Je to nejmodernější a současně nejpěknější most na celé trase nové dálnice D 47 od Lipníka nad Bečvou až po Antošovice a měří pět set osmdesát devět metrů. V polovině mostu končí město Ostrava a začíná katastr Bohumína.