19.2.2008 - Vandalismus, krádeže, násilnosti

Česká Třebová - Na Orlickoústecku patří mezi lokality, kde významný podíl obyvatel tvoří sociálně slabí, patří českotřebovské příměstské sídliště Borek. Jeho problematikou se Deník opakovaně zabývá. Byl mu věnován také Den s Deníkem, který se v České Třebové uskutečnil. Mimo jiné za pomoci místních romských chlapců, kteří nejen že pomáhali s realizací dne, ale připravili si také zajímavý doprovodný program, v němž předvedli break dance nebo beat box. Čas na sídlišti plyne potamu, a tak i problémy trvají.

Jaký bude vývoj?

Výtržnictví a kriminalita prý už prosakuje z okrajového sídliště Borek do města. Jak se bude situace v této lokalitě s vysokou koncentrací sociálně slabých rodin, respektive v celém městě, vyvíjet? Může se vymknout kontrole? "Máme signály, že některé partičky se vydávají do města a páchají tam výtržnosti, tento vývoj se bude stupňovat. Myse na to můžeme buď dívat, nebo tomu půjdeme naproti," řekl pro Deník už dříve Viktor Pešek, sociální pracovník občanského sdružení Naděje, který se domnívá, že díky svým letitým zkušenostem má fundovaný názor na tuto problematiku. Sám pět let na sídlišti žil a od roku 1997 tam pracuje jako vedoucí pobočky občanského sdružení Naděje, která spravuje dva bytové domy. Vývoj situace na sídlišti už sleduje mnoho let. "Je to problém každého sídliště, které prochází generačním vývojem. Na Semanínské není sociální skladba tak pestrá jako na jiných sídlištích, žijí zde především mladé sociálně slabší rodiny. Rodí se tu pořád hodně dětí, které odrůstají, stávají se z nich teenageři. Zabavit menší děti je především úkol rodičů, také u těch náctiletých by měla mít dominantní vliv rodina, ale u těchto rodin se stává, že svoji funkci mnohdy neplní a děti tvoří party. Důsledkem je vandalismus, krádeže, násilnosti, o tom by mohly vyprávět firmy, které sídlí v Borku," líčil Viktor Pešek a zdůraznil: "Je to otázka nudy a neorganizovanosti." A skutečně, nezávislý pozorovatel v Borku po chvíli nabývá dojmu, že zásadní problém, který zdejší obyvatelé řeší, je, co s volným časem.

Kde sehnat peníze

"Otázka trávení volného času je velký problém. Kromě práce Naděje tu není vůbec nic. Základní škola praktická se věnuje především svým dětem. Jako sociální pracovníci narážíme na jeden velký problém, a to je prostor na scházení." Za posledních pár let město investovalo především do budování atrakcí pro děti: velkému zájmu se těší pingpongový stůl, hrad se skluzavkou, odpočinkové zóny či velký herní prvek uprostřed sídliště. "To vše se dá využívat jen když je hezky a především malými dětmi. Chybí tu klubovna. Existuje záměr přestavět bývalou výměníkovou stanici na klubovnu a další zázemí. Otázka je, kde na to sehnat potřebných pět nebo šest milionů," upozornil Viktor Pešek. Rekonstrukcí a dostavbou bývalé výměníkové stanice by sídliště získalo prostor k všestrannému využití: tělocvičnu, klubovnu, ale třeba i zkušebnu pro hudební skupiny. Využíván by mohl být nejen dětmi ze zájmových kroužků při občanském sdružení Naděje, ale také domem dětí a mládeže i dalšími organizacemi. "Záleží na rozhodnutí města. My v rámci svých možností děláme, co můžeme, a dělat to chceme, protože víme, že to má smysl a že to je cesta, jak pomoci celému městu," uzavřel Viktor Pešek. Přitom činnost, kterou Naděje pro děti z celého sídliště vyvíjí, je nad rámec smlouvy s městem, která se vztahuje jen na dva "horní" paneláky.

Projekt čeká

Ode Dne s Deníkem se toho moc nezměnilo. Ve schváleném rozpočtu města na letošní rok není ani zmínka o tom, že by se připravovala třeba projektová dokumentace na přestavbu výměníkové stanice. Projekt Naděje, který přesně definuje, jak a kdo by objekt využíval, tedy stále čeká... "Sídliště stárne, problém je čím dál intenzivnější," připomíná Viktor Pešek

ROMSKÁ A CHUDINSKÁ GHETTA V ČR

V České republice je 310 ghett, ve kterých žije odhadem 80 tisíc sociálně vyloučených obyvatel. Od začátku 90. let 20. století postupně přišla o zaměstnání drtivá většina dnešních obyvatel sociálně vyloučených romských lokalit. Stalo se tak v důsledku ekonomické transformace, v jejímž rámci docházelo ke snižování stavu zaměstnanců v řadě průmyslových odvětví.

Romové, kteří zůstali nezaměstnaní i několik let (výjimkou není ani 5-10 let), často ztratili sociální kompetence nutné pro vstup do zaměstnání. Dospívající romská mládež si v řadě případů tyto dovednosti již vůbec neosvojila, především proto, že jí nebyly vštěpovány rodiči.

Odhady poskytované úřady práce, terénními pracovníky a vyplývající z celorepublikových výzkumů hovoří přinejmenším o nadpoloviční většině (nejčastěji 90 až téměř 100 procent) nezaměstnaných dospělých osob v sociálně vyloučených romských lokalitách.

Po celé České republice je více než 310 prostorově a sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žije cca 80 000 Rómů. Tyto enklávy jsou charakterizovány nekvalitním bydlením, dluhy na nájemném, nezaměstnaností, záškoláctvím dětí, nízkou hygienickou a kulturní úrovní okolí domů, gamblerstvím, drogami, prostitucí, kriminalitou, lichvou atd.

Podpora státu v mnoha oblastech integrace Rómů stagnuje. Například v oblasti počtu asistentů pedagoga pro děti se sociálním znevýhodněním (330 asistentů pedagoga v roce 2006), počtu přípravných tříd pro děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí (146 v roce 2006,123 v roce 2005) nebo počtu terénních sociálních pracovníků (94 pracovníků v 56 obcích v roce 2006) dochází buď jen k mírnému nárůstu, nebo k neustálému kolísání stavu. Přitom objektivní potřeba výše uvedených nástrojů existuje.

Sociálně vyloučený jedinec = člověk nesplňující základní hygienické, sociální a kulturní pravidla

Města se třemi a více sociálně vyloučenými lokalitami
Děčín, Ústí nad Labem, Jiříkov, Šluknov, Liberec, Česká Lípa, Litvínov, Most, Jirkov, Chomutov, Slaný, Kladno, Plzeň ,České Budějovice, Jihlava, Pardubice, Vysoké Mýto, Ústí nad Orlicí, Jaroměř, Hradec Králové , Náchod, Brno, Olomouc, Přerov, Valašské Meziříčí, Vsetín, Bohumín , Orlová, Karviná, Ostrava , Havířov