20.2.2008 - Filipika nejen proti sociálním demokratům

V uplynulých dnech se politický život v České republice soustředil zejména na volbu prezidenta republiky. Tentokrát stačily dvě volby po třech kolech a staronový prezident opět usedne na Hrad. Pravice a příznivci Václava Klause mohou být spokojeni a slavit.
V podhradí je situace složitější. Hledá se viník, proč neuspěl Jan Švejnar a kdo vlastně zvolil Václava Klause prezidentem. Předsedové ČSSD a Strany zelených ho našli ihned po volbě hlavy státu. Jsou jimi komunisté a jejich předseda Vojtěch Filip! Jinak to vysvětlit především sociální demokraté neumí. Pohled do nedávné minulosti této strany je toho přesvědčivý m důkazem. Zřejmě uvnitř ČSSD působí syndrom prezidentské volby z roku 2003, kdy pod předsednictvím Vladimíra Špidly poslanci a senátoři ČSSD nepodpořili svého kandidáta Miloše Zemana a ten vypadl hned v prvém kole. Lidová moudrost, že je třeba si nejdřív zamést před vlastním prahem, k nim ještě nedorazila.
Slova Jiřího Paroubka, že "komunisté udělali vše, aby umožnili volbu Václava Klause, a budeme to říkat stále", nejsou pro mne překvapivá, ale jsou mimo politickou realitu. Nepodezřívám, že představitelé ČSSD neumí napočítat do pěti, studovali ještě za socialismu, ale číslice 141 jim zřejmě dělá velké problémy od počátku volby. O zvolení prezidenta Václava Klause rozhodly hlasy poslanců, tří "odpadlíků" zvolených do Poslanecké sněmovny za ČSSD - Pohanky, Melčáka a Snítilého. Pokud by mu přeběhlíci hlasy neodevzdali, získal by pouze 138 hlasů. Ty by ke zvolení prezidenta ve třetím kole nestačily. Nejen politická, ale také matematická logika je v tomto případě neúprosná. A ještě v záloze bylo kvorum snížené neúčastí poslankyně Strany zelených Olgy Zubové a senátora KDU- ČSL Karla Bartáka.
Ano, přímou zodpovědnost za zvolení Václava Klause prezidentem na další pětileté období mají parlamentní strany - ODS, což je naprosto logické, neboť to byl jejich kandidát, KDU- ČSL a pro někoho překvapivě, pro mne nikoli, také ČSSD. Politologové a tisk správně konstatovali, že prezident se obešel bez podpory komunistů, protože komunisty nepotřeboval. Naopak, byli to komunisté, kteří vždy Jana Švejnara protáhli do druhého a třetího kola. Komunisté dopředu jasně deklarovali svůj postoj k volbě prezidenta a navrženým kandidátům. Tento názor byl výsledkem kolektivního rozhodnutí výkonného výboru, popř. ÚVKSČM, a byl vyjednávacím týmem a zákonodárci dodržen. Náš postoj byl výsledkem rozhodnutí suverénní parlamentní politické strany. To je třeba ocenit.
Přiznávám jistou zaskočenost členské základny a našich voličů navržením kandidatury Jany Bobošíkové ve druhé volbě. Vyrojila se řada otázek, na které nebylo možno v čase od odevzdání návrhu ke dni volby dostatečně a srozumitelně odpovědět. Jana Bobošíková svým přístupem a vystoupením dokázala, že její kandidatura nebyla zbytečná, byť měla "životnost pouhého okamžiku" , jak v komentáři napsal šéfredaktor Haló novin Pavel Šafránek. Osobně jsem přesvědčen, řečeno s jistou nadsázkou, že kdyby komunisté přišli s návrhem Tomáše Masaryka nebo Edvarda Beneše, tak by v současné polarizované a antikomunisticky zaměřené společnosti měli oba pramalou naději na volební úspěch jen proto, že s návrhem přišli komunisté.
Pokud jde o ČSSD, podotýkám, že když jim to vyhovuje, tak se zaštiťují usnesením tzv. bohumínského sjezdu, které jim zapovídá spolupráci s komunisty (na centrální úrovni). Zajímavé, že v případě volby prezidenta a žádosti o podporu KSČM pro Jana Švejnara si na ně nikdo z vedení ČSSD ani nevzpomněl.
Bohužel, stává se nepsaným pravidlem naší politické scény, že přeběhlíci z ČSSD aktivně sekundují při zásadních změnách a posunu vývoje ve společnosti k pravici, k modré značce, a tedy jinak, než rozhodli voliči. Připomenu rozhodující hlasování poslanců Melčáka a Pohanky pro důvěru vládě Mirka Topolánka, pro tzv. reformu veřejných financí a naposledy při volbě prezidenta. Jejich vyloučení nebo odchod z poslaneckého klubu ČSSD je jen smutným potvrzením tohoto faktu.
Jsem přesvědčen, že na podrobnější hodnocení volby prezidenta budou mít kompetentní orgány KSČM dostatek času ještě v předsjezdovém období. Zejména proto, že se blíží podzimní volby do krajských zastupitelstev a Senátu. Je potřebné prolomit na krajské úrovni samosprávy hegemonii ODS a začít spolupracovat např. s ČSSD. K tomu ale musí být dva rovnocenní a suverénní partneři. Na straně ČSSD se dnes jedná spíše o výjimku než o pravidlo. A to ke škodě značné části občanů, nejen levicově orientovaných voličů.

Svatomír RECMAN, bývalý poslanec za KSČM