10.4.2008 - Návštěva Odry v místě zvaném U korýtka

Ostrava - Na jaře roku 1945 byla Ostrava posledním průmyslovým městem, které tehdejšímu válčícímu Německu zbylo. A dodávalo především ocel, pohonné hmoty a zbraně. Město bylo označeno jako pevnost; mělo se stát obdobou Stalingradu. Za to, že nakonec z Ostravy nezůstaly jen trosky, můžeme vděčit mimořádně obratnému vedení takzvané Ostravské operace. Dnešní "generálové po bitvě" nedokážou oddělit bolševickou ideologii Sovětů a odvahu prostých vojáků. Koneckonců jich při osvobozování města a okolních vesnic padlo tisíc sto čtyřicet dva, zejména těch obyčejných, vyšších důstojníků přišlo o život jen několik. Zahynulo i tři sta osmdesát osm českých občanů. Díky padlým se nemusela Ostrava stavět znovu, jako zmíněný Stalingrad nebo Varšava.

Odra U korýtka
Pojďme se v dnešních Toulkách podívat na legendární místo u řeky Odry zvané U korýtka. Právě tady - a také nedaleko místa, kde se říkávalo U Lazara - byla (a dodnes je) u řeky obrovská louka, kde si lidé z okolí roztáhli deky a chystali se koupat. V padesátých letech byl postaven v místě U korýtka pomník, který byl později odstraněn, v roce 2003 na stejném místě nechal Magistrát města Ostravy vztyčit neopracovaný žulový pylon s deskou informující, že právě tady začala závěrečná fáze bitvy o Ostravu. Deska s nápisem je samozřejmě mramorová, jakoukoliv kovovou by bezdomovci ukradli. V okolním podrostu je těchto lidí bez domova překvapivé množství, nedaleko je totiž Shopping Park, jehož popelnice jsou pro mnohé zdrojem obživy. Někteří si dokonce stavějí svá sídla v korunách stromů. Ostravská operace byla zahájena 10. března útokem od města Strumień na Těšínsko. Nicméně boje uvízly, Sověti změnili velení a do čela 38. armády se dostal generál A. I. Jeremenko. Fronta se postupně přibližovala Ostravě, po dobytí Svinova postupovala zejména 1. československá tanková armáda podél železniční vlečky vedoucí do Vítkovic, přes Polanský les k Odře. Politruci vyzývali vojáky, aby Ostravu osvobodili jako "prvomájový dárek". Jeden z průzkumníků, který se jmenoval Rudolf Peška a po válce se mimochodem stal generálním ředitelem Vítkovických železáren, vzpomíná, že druhým průzkumníkem byl Ostravan Eman Gramiš, který nedaleko odtud bydlel. Vybrali místo u bývalého železničního mostu, přebrodili řeku, přičemž jim sahala voda maximálně po pás. Ženisté pak strmé břehy srovnali, zvýšili také dno. Pomáhali jim rovněž lidé z nedaleké výletní restaurace, kteří se před střelbou schovávali v betonovém odpadním kanále. Nájemce restaurace Löfler byl střepinou granátu nešťastně zasažen do zad.

Sedm tanků
Jako první přejelo sedm tanků s českými posádkami. Vojáci byli poučení, aby nerozpoutávali boje v prostorách průmyslových podniků, protože se v nich fašisté dobře opevnili a bylo by škoda podniky zničit. O Rütgersovy chemické závody se ovšem bojovalo velmi tvrdě. Tanky vyrazily od Odry přes městskou čtvrť Zábřeh-družstvo, zamířily do Vítkovic a dnešními ulicemi Ruskou, Zengrovou a Vítkovickou zamířily do centra Ostravy. Řada domů hořela, mimo jiné také známá hospoda U Havránků. Jeden ze strojů se při překonávání řeky dostal do místa, kde zábřežský podnikatel Jan Greň bagroval štěrkopísek, a potopil se celý. Dva členové posádky se zachránili, řidič utonul. Tank byl ještě téhož dne vytažen z vody a později opraven. Krátký boj se rozpoutal u koksovny Karolina, tedy v místě, kde bude zanedlouho zahájena stavba nového městského centra. Tanky pak zamířily Hlavní ulicí, tedy současnou 28. října, přes náměstí k dnešnímu Sýkorovu mostu, druhý proud postupoval Nádražní třídou, poté odbočil ulicí 30. dubna k Nové radnici. Ta pak byla po krátké šarvátce obsazena nepoškozená. V Mariánských Horách překonaly útočící jednotky Odru poblíž chemických závodů a vyrazily dvěma směry: k Přívozu a k ulici Výstavní.

Most v Přívoze
Podobně jako v Zábřehu, musela útočící armáda, která postupovala od Hlučína a Bobrovníků, zdolat v Petřkovicích Odru. Železný most vyrobily Vítkovické železárny v roce 1929. Byl samozřejmě zničen. Dnes je opraven a slouží ke svému účelu. Břehy jsou nově vyspraveny a celý tok po minulých povodních regulován. Na protější straně se pilně budují protipovodňové hráze, protože se řeka může náhle změnit v prudký veletok, kterému přirozené koryto nestačí. Odru zpočátku zdolávaly z petřkovické strany s velkou opatrností jen menší hloučky vojáků, které mířily k opevněné železniční trati Ostrava - Bohumín. S průzkumníky hned navázali kontakt horníci z nedaleké kolonie Oderka a sdělili jim, že Němci ustoupili a je již možné vstoupit na břeh. Vystřelenou světlicí byly přivolány další jednotky. Přišlo asi šedesát havířů, kteří zajistili dřevo, trámy, sloupy a pomáhali sovětským ženistům stavět mosty. Ačkoliv vojáci wehrmachtu stavební čety ostřelovali, byl za dvě hodiny postaven most, přes který se dostala pěchota a auta. Do večera pak byl postaven druhý most, větší, který unesl dokonce i tanky a těžká děla. O osudu města bylo rozhodnuto. Po prostých vojácích dostali slovo politrukové a politici. Dnes místy někdejších bojů a překonávání Odry vedou docela dobře udržované turistické trasy a cyklostezky. Jsou to docela působivá zákoutí našeho města, navíc úzce spojená s historií. Památná místa v Zábřehu, Přívoze i Mariánských Horách by neměla být míjena bez povšimnutí.