12.9.2013 - Rychlost

zápisník Jana Šindeláře

Není od věci občas nahlédnout do některého z železničářských plátků. Tak například poslední Železničář (oficiální věstník Českých drah) věnoval dvoustranu rychlostem na české železnici. Příhodně ji doplnil koláží obřího šneka na kolejích. Cennější je ale mapa kolejové sítě, barevně rozlišená podle maximální povolené rychlosti. Redakce nenašla odvahu vyznačit samostatně úseky s povolenou rychlostí 160 kilometrů v hodině (asi by na to nestačilo rozlišení tiskárny), a tak nejvyšší kategorií jsou fialové tratě, kde mohou vlaky uhánět rychlostí alespoň 120 kilometrů v hodině. I tak je to tristní pohled. Fialovou barvu jednoznačně válcuje modrá (max. rychlost 40 až 50 km/h) a také šedivá (ostatní).

Železničář vzácně doplňuje nejnovější Obzor (odborářský týdeník), který přináší význačná kolejová jubilea. A že se jich v září sešlo. Namátkou trať Plzeň– České Budějovice slaví 145 let, Kácov–Světlá nad Sázavou (110 let), Žabokliky–Žatec západ (140 let), Bohumín– Chalupki (165 let). Pohled zpátky do Železničáře: většina z nich je modrá. Je ostudou téhle republiky, že tu na začátku 21. století jezdíme fakticky stejně rychle jako ve století páry, tedy s prominutím jako s hnojem. A to i na slavných a dosud nedokončených koridorech. Naděje na zlepšení žádná, jakékoli vysokorychlostní plány končí přes všechny vládní proklamace o preferenci železnice dříve či později u ledu. Čechům tak nezbývá nic jiného než závistivě hledět na rychlovlaky do Rakouska, Německa, Francie a nejnověji i do Polska.