DOTAZ OBČANA:

Mám dotaz k podmínkám chovu psa v bytech a domě, které jsou v osobním vlastnictví. Jedná se o dům s šestnácti byty. Pes za nepřítomnosti majitelky vyje i celé dopoledne. Když je majitelka doma, je klid.


ODPOVĚĎ Z RADNICE:

Občanský zákoník, ustanovení §127 říká, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by se nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv, kdy kromě jiného nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem. Pod termín "nad míru přiměřenou poměrům" lze tedy zahrnout i štěkot psa.

Z výše uvedeného vyplývá, že vlastník psa musí učinit vhodná opatření, aby zamezil obtěžování štěkotem psa, a to především jeho vhodné zajištění v době, kdy není přítomen v bytě jeho vlastník. Pokud dochází k obtěžování štěkotem psa, má občan, který je štěkotem obtěžován, právo řešit tuto záležitost stížností u konkrétního obecního či městského úřadu, případně městského obvodu. V případě, že dochází soustavně k obtěžování štěkotem psa a vlastník psa neučinil žádná vhodná opatření k omezení štěkotu a tím obtěžujícího hluku, má právo ten, koho štěkot obtěžuje, podat na majitele psa žalobu u okresního soudu.

V případě úspěchu dané žaloby zakáže soud ve svém rozhodnutí předmětné osobě - sousedovi, vlastníku bytu, obtěžovat jiné osoby hlukem. Toto rozhodnutí soudu je posléze vynutitelné. Přestože je právně stanoveno, jak se domoci ukončení rušení klidu štěkotem psa, právní řešení tohoto problému by mělo být až poslední alternativou. Prioritou by měla být lidská tolerance a ohleduplnost vůči ostatním občanům, tedy lidem bydlícím v okolí vlastníka psa.

Eva Honyszová
právní a živnostenský odbor
MěÚ Bohumín

Ilustrační foto: Lucie Balcarová