DOTAZ OBČANA:

Mám dotaz. V těchto teplých dnech jsem zavítal na hlavní třídu koupit si zmrzlinu a hrůza, hluk, samý Rom, lavičky obsazené, zamknout kolo a jít nakoupit nešlo, to bych šel domů bez něj, pokračuju na náměstí, tam bezdomovci  posilnění alkoholem. Co se to děje? Za co jsem tento měsíc platil skoro 1300 Kč daň? Co s tím pan starosta města a jeho tým bude dělat?

ODPOVĚĎ Z RADNICE:

„Město zve do Bohumína nepřizpůsobivé odjinud, aby mělo vedení vyšší platy! Tady  a támhle má vzniknout nová ubytovna a město tomu přihlíží! Do městských bytů se  hrnou sociálně slabí!“  Ne, nejde o populistická hesla před blížícími se komunálními  volbami, i když tam se také obdobně bombastická prohlášení dají  očekávat.  Snažím se reagovat na fámy, které se Bohumínem v poslední době šíří.

Rozhodně nezastírám, že ve městě existují problémy. Ano, stačí se projít hlavní třídou, pohlédnout do některého z dětských koutků v centru nebo pohovořit s občany Vrbice ,Pudlova či jiných městských částí a okamžitě je nad slunce jasné, co slušné Bohumíňáky trápí. Ovšem ani my na radnici nesedíme s rukama za zády, problematiku nepřizpůsobivých řešíme dnes a denně, až mi přijde, že někdy chybí čas na jiné záležitosti. Bohužel však zároveň i na rovinu přiznáváme – rychlé řešení této situace neexistuje, a kdo tvrdí něco jiného, lže. Postup musí být prostě systematický.

Sociálně slabí tu byli a budou

Shrňme si fakta. Sociálně slabší skupina obyvatel se v Bohumíně historicky vždy vyskytovala a v minulosti díky štědrosti sociálního systému i vcelku rychle rozrůstala. Dnes už jsou rodiny s pěti a více dětmi naštěstí spíš výjimkou, přesto dospěla celá řada mladých, kteří se bez pořádného příkladu z domova stávají zase a znovu jen sociálně slabými. Vyzrála generace, která po změnách po roce 1989 své rodiče nikdy neviděla pracovat, a to se teď vrací našemu státu jako bumerang. Sociálně slabší skupina obyvatel se rozrostla a navíc se pak objevil v našem kraji (záměrně nezmiňuji jen naše město, protože jde o celý region Ostravsko-Karvinska) další fenomén, kterým jsou ubytovny. Také v Bohumíně se bohužel nachází dostatek objektů, kde je jejich zřízení možné, a pokud se tak »podnikatel« rozhodne, město nemá téměř žádnou zákonnou možnost, jak mu v tom zamezit. Musíme ctít svobodu podnikání, i když se nám to nelíbí, podobně jako zvyšující se počet sběren, zastaváren a podobně. Osobně mi přesto rve srdce nejvíc, když si ubytovnu zřídí »ve svém« Bohumíňák. Příkladem je třeba hotel Grand, ale jsou tady i jiná zařízení tohoto druhu. Ano, chodíme na kontroly, padají pokuty, ale buďme realisté – zatím nikomu v naší zemi se nepovedlo ubytovnu uzavřít, na to je náš právní stát krátký.

Jedinou šancí je zákonná změna výše vyplácených příspěvků na bydlení, kterou už vládě nabídl i díky iniciativě bohumínského starosty Petra Víchy Senát, ovšem zatím ještě nedošlo k žádnému průlomu. V této oblasti máme bohužel i jednu velkou nevýhodu – problémový »ubytovací byznys« trápí v naší zemi jen tři čtyři kraje ze čtrnácti.

Pomůže jedině práce

Pokud by město, jak občas někdo tvrdí, chtělo těžit z příchodu sociálně slabých odjinud, dávno by to udělalo. Okamžitě jsme mohli rozjet ubytovny v Lounech, ve dvou našich zakonzervovaných domech ve Starém Bohumíně nebo třeba v domě v Kostelní ulici. Ale neděláme to nejen proto, že za každých sto nových občanů města by se náš plat zvedl měsíčně asi o padesát korun. My přece dlouhodobě chceme, aby do našeho města našli cestu slušní lidé, kteří jsou ochotni přizpůsobit se většinové kultuře. I proto třeba zpřísňujeme zásady na sjednávání smluv v našem bytovém fondu a důsledně kontrolujeme, zda se někomu nepodařilo najít v těchto pravidlech nějakou skulinku.

Celkové řešení ovšem vidíme jinde. Za nejpodstatnější považujeme, abychom co největšímu počtu sociálně slabých nabídli práci. Proto držíme nejvíce veřejně prospěšných pracovníků z měst v kraji. Víme, že u řady z nich produktivita práce není vysoká, ale snažíme se zpřísňovat systém dohledu, a navíc tím hlavním motivem pro nás je, že spoustu nepřizpůsobivých nutíme něco dělat. Třeba snad i budoucí generace ocení, že děti některých z dnešních veřejně prospěšných pracovníků už nebudou považovat za nenormální, když rodiče vstávají »už« na šestou do práce a končí v ní »až« po poledni.

Další částí našeho řešení problémů jsou i represe spojené s odevzdáváním kovového odpadu. Námi navrhovaný způsob, kdy by sběrny odkupovaly železo a kov jen od právnických osob a živnostníků, možná omezí ty, kteří by rádi za své domácí odpady utržili nějakou korunku, ale lidé ve Vrbici nebo Pudlově mi možná dají za pravdu, že pokud nepřijde nějaká rychlá akce ze strany města, pak už za chvíli nebudou mít ani domkaři ve sběrně co odevzdávat. Vše kovové mizí. Je na nás, abychom vymysleli v Bohumíně systém, který by byl spravedlivý, a ty, kteří odevzdají odpad zdarma, abychom zvýhodnili. Třeba slevou na ceně za svoz odpadů nebo nějakým jiným bonusem.

Městská policie nestihne vše

Prakticky stále řešíme dnešní neutěšenou situaci s městskou policií, která je teď snad nejžádanějším subjektem ve městě. Lidé by chtěli strážníky vidět na hlavní třídě, v dětských koutcích, stále častější jsou žádosti o měření rychlosti na nebezpečných úsecích silnic, »měšťáci« jsou netrpělivě vyhlíženi v městských částech. Bohužel je třeba respektovat, že počet strážníků na směně je omezený, a co víc, v řadě případů zastupují i práci, kterou by měla vykonávat Policie ČR. Policistů je ovšem tak málo, že na ně na ulici prakticky nenarazíte, a tak město už sahá i k tomu, aby si najalo správce dětských koutků, což je přeci přesně ta činnost, kterou by mohla a měla vykonávat policie městská.Ne, nechtěl jsem obhajovat to, zda svou práci děláme dobře nebo ne, to ať si každý vyhodnotí sám. A je mi jasné, že kdo nechce slyšet jiný názor, tyhle mé řádky ho o opaku nepřesvědčí, přesto jsem se pokusil reálně zhodnotit situaci u nás ve městě. A dát vám, občanům, najevo, že nás to taky štve a trápí. Snažíme se i spolupracovat s okolními městy, protože tam řeší úplně stejné potíže. Nás ale vede k optimismu jeden fakt – všechny problémy se nám povedlo vždy společně s vámi vyřešit, dříve nebo později. Stačí si vzpomenout na hotelový dům či skřečoňský most. Zvládneme to i tentokrát, ale chce to trochu trpělivosti a času.

Igor Bruzl
místostarosta

Ilustrační foto: Pavel Čempěl