Bohumín stále figuruje na předních místech ve znečištění ovzduší. Jsou známy zdroje nebo příčiny tohoto jevu? Jaká jsou současná opatření a jaká se plánují?

Znečištění ovzduší, které je v Bohumíně i v celé ostravské aglomeraci v posledních letech trvale nadlimitně překračováno, je znečištění polétavým prachem. Při měření se tato hodnota udává jako PM 10 nebo PM 2,5. Roční limit tohoto znečistění je 40 mikrogramů/ m3. Za rok 2005 bylo na měřicí stanici v Jateční ulici v Bohumíně naměřeno 58 mikrogramů/m3 a za rok 2006 to bylo 65 mikrogramů/m3.

Hlavní příčinou znečištění v Bohumíně jsou prachové emise z hutních podniků v Ostravě a v okolí, kterými je Bohumín při převládajícím jihozápadním proudění větrů zasažen. Tito velcí znečišťovatelé se podílí na znečištění v Bohumíně zhruba 60 až 70 procenty. Dalšími zdroji znečistění jsou mobilní zdroje a to hlavně automobily. Nemalý vliv mají na znečištění ovzduší také malé zdroje, mezi které patří pevné topení v rodinných domcích. Malé zdroje se staly v posledních třech až čtyřech letech výrazným lokálním zdrojem znečistění. Kvůli rostoucím cenám zemního plynu se totiž mnoho občanů v rodinných domcích vrátilo k vytápění méně kvalitními pevnými palivy, například hnědým uhlím či kaly, což životnímu prostředí neprospívá.

Opatření ke zlepšení tohoto stavu jsou bohužel nedostatečná a města, obce i kraj s nimi v rámci svých kompetencí příliš nezmůžou. Rozhoduje o nich totiž celostátní legislativa. Velké zdroje znečištění, mezi které patří průmyslové podniky jako Mittal Stell, Vítkovice i bohumínská ŽDB Group, jednotlivě plní emisní limity. Za jejich překročení by firmám hrozily vysoké pokuty. Velká koncentrace těchto továren na Ostravsku však vede k překračování emisních limitů ve venkovním prostoru. Bohužel se Bohumín nachází v silně průmyslové oblasti, kde kvalita ovzduší nebude nikdy taková, jako například na Vysočině.

Řešením znečištění ovzduší je jedině ještě přísnější legislativa a další investice do modernějších šetrnějších technologií. Problém s čistotou ovzduší je ale celostátní a jeho řešení je během na dlouhou trať. Možnosti ovlivnit kvalitu ovzduší ze strany města jsou nepatrné. Zakázat používání méně hodnotných paliv pro topení v rodinných domcíchmůže město vydáním obecně závazné vyhlášky. Tuto možnost jsme v Bohumíně zkoušeli, ale bohužel nepřinesla patřičný efekt. Kontrola dodržování této vyhlášky je totiž velmi problematická, protože lidé nemusejí úředníky pustit na kontrolu sklepa či kotelny, a tak je používání nekvalitních tuhých paliv jen těžko prokazatelné.

Ing. Pavel Klimovič
vedoucí odboru životního prostředí a služeb
MěÚ Bohumín