Sokolníci z Bohumína, Karviné, Ostravy i Opavy se setkali spolu se svými dravci druhý srpnový víkend v Bohumíně-Šunychlu před restaurací Zlatý jelen u příležitosti srnčích hodů. K vidění byl nejen jestřáb, výr, poštolka a raroh, ale největší úspěchy sklízel orel stepní. A nebylo se čemu divit, jeho téměř dvoumetrová křídla budila respekt.

Sokolnictví bylo ve mě už odjakživa, protože jsem vyrůstal na vesnici a od mládí mě zajímala myslivost. Měl jsem hluboko v sobě hluboce zakořeněný pud ochočit si nějaké zvíře, a tak jsem se zpočátku staral například o káně a straky," vzpomíná na své začátky Jaroslav Oszelda z Karviné, majitel orla stepního, který se chovu dravců věnuje naplno už sedm let a v současné době se stará o 16 dravých ptáků. "Důležité je, aby měl člověk pro chov dobré podmínky a dostatek času. Sokolník však musí být i trpělivý a udržovat se zvířaty neustálý kontakt, protože jedině tak je možné, aby si k němu vytvořila kladný vztah.

Návštěvníci sokolnické přehlídky se mohli pokochat nejen pohledem na vznešené ptáky, ale kdo v sobě našel i odvahu, mohl si dravce za asistence sokolníků podržet na rukavici. Sokolníci předváděli nejen v jaké kondici jsou jejich svěřenci, ale přišla řada i na praktické ukázky létání. A tradice nebyla stejně jako v loňském roce porušena. Loni totiž uletěl do nedaleké stružky krkavec, aby se v horkém letním dni osvěžil, a letos si klid stromů před zvídavýma očima lidí zvolila pro změnu poštolka. Na vábení svého pána však nakonec přece jen přiletěla, a tak sklidil nejen chovatel, ale i poslušný pták zasloužený potlesk.

Výcvik dravých ptáků není podle tvrzení sokolníků založen na hladu. Nejdůležitější roli hraje každodenní kontakt s člověkem. "Mezi dravcem a sokolníkem existuje podobné pouto jako mezi člověkem a psem. Pták sice nevrtí ocasem, když mě vidí, ale chápe, že dostane najíst nebo že se bude létat. Pokud je ale hladový, vůbec nepřiletí," vyvrací zažitý omyl Vítězslav Polák z Bohumína a dodává, že vzájemná důvěra se buduje u ptáků už od mláďat.

S výcvikem se podle odborníků začíná obvykle ve dvou až třech měsících. Dravci se obvykle krmí v rukavici a vábítku, protože tak se u nich pěstuje pud přiletět. "S lítáním začínám ve chvíli, kdy má pták už vyschlá pera. Záleží však na složce potravy, protože podle ní se pták vyvíjí a pera mu vysychají dříve nebo později. Za čtrnáct dní se dá dravec vycvičit natolik, že ho mohu pustit. Je to však individuální, některého zlomím dříve, jiného později," říká Vítězslav Polák.

Nejdůležitější je pro výcvik kontakt s člověkem. Než si dravce vycvičíte, musíte se mu věnovat každý den a když už to umí, musí se stejně jako u lidí nabytá zkušenost opakovat," zdůrazňuje Vítězslav Polák a dodává, že od dubna do září sokolníci s dravci příliš nelítají, protože zvířata jsou v době přepeřování a mají citlivá pera, která se mohou při letu snadno zlomit.

"Největším špekulantem je ze všech ptáků raroh. Je totiž natolik vychytralý, že už pozná, že nosíte maso v kabele a že se nemusí při výcviku tolik namáhat. Má také velmi dobrou paměť a špatné věci si dlouho pamatuje. Jednou jsem s rarohem upadl ve vodě, a trvalo mu celý rok než se začal znovu koupat a než na nepříjemný zážitek zapomněl," tvrdí Vítězslav Polák z Bohumína.

Pokud se někdo chce stát sokolníkem, musí nejprve projít mysliveckými zkouškami. Sokolnictví je totiž jeho neoddělitelnou součástí. Na rozdíl od jiných spolků však nemají sokolníci soutěže ani slety, ale pouze sokolnická setkání. Ta se pořádají jednou do roka a jsou pro sokolníky odměnou za jejich celoroční práci. "Aktivních sokolníků je u nás v republice asi 600, všichni se dobře známe a naše setkání se odehrávají v přátelské rovině," dodal na závěr Vítězslav Polák na nedávné bohumínské sokolnické ukázce a upřesnil, že toto setkání proběhne letos v listopadu v Bohumíně.

Mgr. Lucie Balcarová
tisková mluvčí