Pestrá sokolnická show budila v sobotu 9. července pozornost před restaurací Zlatý Jelen v Bohumíně-Šunychlu nejen u desítek zvědavých diváků, ale i kolemjdoucích chodců a řidičů. Netradiční podívanou předváděli se svými jedenácti dravými opeřenci stylově oblečení sokolníci Jean Van Coppenolle z Bohumína a Jaroslav Oszelda z Karviné. Přehlídce vévodil a respekt budil orel stepní se svými dvoumetrovými křídly. Lidé se však mohli pokochat také pohledem na jestřába, výra, raroha, puštíka či poštolku. Dostaveníčko sokolníků se v Bohumíně uskutečnilo u příležitosti tradičních srnčích hodů už počtvrté.

Návštěvníci se tak dozvěděli mnoho zajímavého o způsobu života dravců a o jejich výcviku. Podržet si dravce za asistence sokolníků na rukavici chtěly hlavně děti. Osmělili se ale také i leckteří dospělí. Oblíbené a divácky atraktivní ukázky létání ptáků se ale kvůli stísněným prostorám před restaurací neobešly bez menších komplikací. Vrátit se za svými pány nechtěl v průběhu show nejprve orel a pak ani jestřáb. Divákům se tak zdálo, že sliby a sladké vábení sokolníka na dravce nezabírá. Důvody sokolníci jednoduše vysvětlili.

"Pokud je dravec v dobré kondici a podmínky pro létání jsou stísněné, stává se, že si pták se sokolníkem jen hraje a nepřiletí, protože nemá, kde přistát. A to byl dnešní případ. Oba dravci se vyhýbali autům a přistáli vždy na takovém místě, aby na nás viděli. Kdyby chtěl pták opravdu uletět, tak by byl už dávno pryč. Takhle si ale se sokolníkem jen hraje a dělá si z něj legraci a čeká, až si pro něj přijde a do vábítka tak jen žduchá," uvedl 40letý rodák z Bohumína Jean Van Coppenolle, který své francouzské jméno zdědil po otci. Sokolnictví se podle svých slov věnuje už 8 let, doma chová 25 dravých ptáků a nejvíce mu při jeho náročném koníčku pomáhá manželka.

Sokolníci při své show potvrdili, že doba výcviku je u každého dravce individuální. Průměrně však trvá asi dva měsíce. "Jedná se ale o každodenní práci, kdy pták musí strávit denně alespoň půlhodinku ve vzduchu. O překvapení s nimi opravdu není nouze. Ve chvílích, kdy si totiž myslíte, že dravec vše zvládl a bude létat perfektně, vás překvapí tím, že odletí na nejvyšší komín a vy až pak zjistíte, že odmítá přistát na červené ploše hřiště, na kterém právě stojíte. A tak vám nezbývá nic jiného než vyhledat správce budovy a vyšplhat si pro dravce, který na vás trpělivě čeká na samotném vršku budovy," zavzpomínal na své zážitky s opeřenci Jean Van Coppenolle, který je o víkendech předvádí i v zoologické zahradě v Ostravě.

Jeho kolega Jaroslav Oszelda přiznal, že sokolnictví v něm bylo odjakživa. "Vyrůstal jsem na vesnici a od mládí mě zajímala myslivost. Měl jsem hluboko v sobě hluboce zakořeněný pud ochočit si nějaké zvíře, a tak jsem se zpočátku staral například o káňata a straky," vzpomíná na své začátky Jaroslav Oszelda z Karviné, majitel orla stepního, který se chovu dravců věnuje naplno už devět let. Zároveň dodal, že je důležité, aby měl člověk pro chov dobré podmínky a dostatek času. Sokolník podle něj musí být trpělivý a udržovat se zvířaty neustálý kontakt, protože jedině tak je možné, aby si k němu vytvořila kladný vztah.

Lucie Balcarová
tisková mluvčí